Stevební odpad?

Dle legislativy České republiky, je vše, opakuji VŠE, po demolici domu odpadem a to bez ohledu, zda-li tato probíhá formou řízeného odpalu, neřízeného podpalu, či organizovaného rozboru týkajícího se hlavně měděných vodičů.

Díky této legislativě se se vším zachází jako s odpadem a výjimku netvoří ani odebrané trámy a cihly pro další výstavbu, protože když už ne kráděže, dopouští se jejich noví, či staronoví vlastníci, překročení zákona o odpadu, na který nesmí, nemají-li k tomu potřebnou živnost, pomalu ani pohlédnout.

A tak se každý den stává, že staré, kvalitní domy, bourané z důvodu dání přednosti novým, a často i méně kvalitním, končí na skládkách spolu s kvalitními okny, trámy, parketami, dlaždicemi, často i sanitárním vybavením apod.

A mnohé z těch, které ještě strženy nebyly, jsou již na listině černých skvrn měst, a jak ukazuje například hnutí URBEX, jsou vzpomínkou na doby minulé, či na doby kdy žily.

Tento stav sice vyhovuje výrobcům nových stavebních materiálů, ale ne představě o světě bez odpadu a plýtvání a to chtě, nechtě musel přiznat i stavařský průmysl, který slovy své Evropské federace poprvé oficiálně přiznal, že změna v "odpadové legislativě" by mohla být významným kritériem pro implementaci cirkulární ekonomiky i v tomto průmyslu.

A co byste řekli na technologii, která nejenže zachytí popílek a CO2 z průmyslových komínů, a přemění je na materiál vhodný pro stavební průmysl a nejenom pro něj? A tak zatímco například v Plzni se z teplárny a prazdroje a dalších zdrojů odváží popílek a zbytky na nezakrytých korbách denně desítky nákladních vozů na skládku schovanou v lese nedaleko od OC TESCO, v Norsku přeskočili z pohledu tuzemských standardů století a začali namísto proslovů, konat.

A je-li to některým škarohlídům a rejpalům málo, což takhle podívat se na trojgenerační spalovnu odpadu do Británie, kam ji exportovala společnost ze sousedního Německa a to celé v podobě mobilního zařízení.

Teplo, Chlad a Elektrická energie, to jsou tři výstupy činnosti, ve které na vstupu je jen a pouze komunální odpad. 

Řečí o tom, že něco nejde, slyším v každém projektu mnoho. Nemyslím, že je to jen český fenomén, setkal jsem se s ním i ve světě, ale co je tuzemsku a tuzemskému občanovi vlastní, je intenzita odporu a kreativita s jakou nachází výmluvy proč to, či ono nemůže udělat.

Ono totiž často nejde o to, že to, či ono, by skutečně nešlo, jako o to, že není zájem. Změna je špatná, vždyť to tak děláme už léta (a prochází Vám to) dodávám.

Je to však špatně a máme-li možnost býti propojení v každém okamžiku s celým světem, je to jen otázka minut, či hodin, než nejdeme technologii, či řešení, které bude použitelné i pro náš "nově objevený problém"

Co bychom si však měli odpustit je prohlašování ZLA za DOBRO a podporování tohoto procesu řadou cen a ocenění, kde oceňovaní jsou organizátory a zároveň výherci, a politici v dobře zaplaceném proslovu chrlí superlativa a fakt, že skutečnost je úplně jiná, je zajímá ze všeho nejméně.

Dobrým příkladem této činnosti je například radost nad tím, že Plzeň v průmyslové výstavbě předběhla i Brno, jak stojí v článku schovaném pod tímto linkem.