Stesk po Velkém bratrovi

Při opakujících se cestách zástupců vlády do Číny se dostávám několik desítek let zpět do historie. Do doby, kdy ze stránek největších a téměř jediných novin vydávaných v naší Socialistické republice, byly cesty oslavovány stejně

jen název Velkého bratra byl jiný - Svaz Sovětských Socialistických Republik, zkráceně SSSR.

Spolupracovníkům a politikům se říkalo soudruzi a s přídavkem předsedo, tajemníku či dokonce generální tajemníku se hrbila záda oslovujících více a více k zemi. A to zůstalo. Vypadá to totiž, jako kdyby Český politik a v jeho obraze i český občan, nemohli bez velkého socialistického bratra a jeho "pomoci" žít.

Má to samozřejmě i své výhody. Jednou z nich je skutečnost, že mnoho politiků, kteří svá záda již nahrbená mají, se nemusí učit je ohýbat znovu a to v pozdravu, kterým se v Číně vzdává čest silnějším.

Ne že by v Číně neznali stisk ruky, ale ten má asi tak tu samou váhu, jako stisk ruky, nic víc, nic méně. Je to ze strany Čínských politiků a obchodníků úlitba za možnost posilovat svou pozici ve světě. Pozici vládců, kteří již dávno z pozice dělníků svět ovládli. Ne tím, že by byli přítomni, ale tím, že subvencovaná hodnota lidské práce, pomáhala a nadále pomáhá zahrnout svět levnými výrobky, jejichž kvalita odpovídá ceně.

A ještě jedna paralela zde je, a to skutečnost, o které se nemluví. Je jí fakt, že Čína je jednou z mála socialistických zemí na světě. Je však jedinou socialistickou zemí, které se podařilo úspěšně penetrovat zbytek světa, který sám o sobě tvrdí, že je svobodný, či demokratický.

Skutečnost, že si nás velký bratr již dávnou koupil, však není nová. Cesta prezidenta do země středu byla jen testem otupělosti lidí. Když se až na pár hlášek nic nedělo, pak se mohlo jít dál a Čínské Fórum, bylo ukázkou vazala ve vztahu ke svému pánu, a na konec ti co křičeli s davem, sami usedají do letadla berouce s sebou sponzory politického života, a míří vstříc ke slunci.

Nevím, zda-li jste to zaregistrovali, ale v rámci fóra byla již otestována i nová národní vlajka, či chcete-li znak prvního evropského kantonu, viz. obrázek níže a tento naprosto jasně definuje pozice v novém nastavení.

Před ca. jedním týdnem jsem se v jednom ze svých příspěvků věnoval nově objevené fantastické knize z roku 1924, českého autora Tomáše Hrubého, nazvané příznačně V SOUMRAKU VĚKŮ. Čím déle čtu tuto knihu, tím více dospívám k názoru, že pan Hrubý byl cestovatel v Čase.

Nejenom, že předpověděl mnoho technologických vynálezů (to Jules Verne také), ale on velice přesně popsal nárůst vlivu Číny a to jak politického, i ekonomického, na Evropu a zbytek světa. S ohledem na to, že se velká část trilogie odehrává v Čechách, jsou zmíněné změny dobře uchopitelné i tuzemskému čtenáři.

Číňané jsou nazývání "žlutí" což vychází z dřívějšího dělení na bílé, černé, rudé a žluté a autor používá paralely ze spojených států, kde vstup čínských lidí začal od spodu, to znamená od dělnických profesí, dolů, prádelen a tak dále. Jak dobře uvádí, je Číňan levnou pracovní silou vykonávající příkazy svého zaměstnavatele. Zároveň však je zavázán své socialistické vlasti a to ať již dobrovolně, či nikoli a příkazy z daleka jsou košilí, která je bližší než kabát.

Americká cesta pro naší republiku zvolena nebyla, v tom se autor zmýlil, co však zůstává, je skutečnost, že dříve podvědomě, nyní již naprosto vědomě, přiklání se náš politický i ekonomický establishment Číně, jako spojenci, bez kterého nelze dlouho žit a vzkvétat.

S tleskajícíma ručičkama nad každou "investicí" která ve skutečnosti na místo posilování, oslabuje naši národní pozici. Často jen virtuální vklady do virtuálních bankovních kont a velká reklama na to, čeho jsme vlastně dosáhli, nebo spíše čeho dosáhneme. Naprosté ticho, když z té investice nic není, či továrna není schopná vyrábět.

Pomalá okupace, která bude jiná než ta ve 39 či 68 roce minulého století, bude totiž mnohem delší a bolestnější než všechny předchozí. S ohledem na vzdálenost, jsme se nemohli stát stejným testovacím králíkem krátkého doletu, kterým je TIBET, na "vyspělou" Evropu se totiž musí úplně jinak, ekonomicko-politicky. 

A Česká republika, jako srdce Evropy je tím nejlepším začátkem žlutočervené změny. Mozek by se totiž bránil logikou. Srdce jen pocitem a ten lze zlomit jediným pohledem na hromadu zlata. A navíc srdce lze vyřadit pouhými dvěma údery vedenými proti jeho rytmu - systola a diastola skončí a následovat bude klinická smrt, kdy závislost na přístrojích bude úplná a definitivní a případné tlačítko pro ukončení představení, bude možné zmáčknout i ze vzdálené domoviny.

A je celkem jedno, jak se jmenují ti, co se podepisují pod nový zvací dopis, jejich jména budou vždy vyryta zlatem na deskách zakládací listiny prvního z oficiálních evropských kantonů říše středu. Je dokonce výhodou, že písmenko "Č" nebude nutno měnit.

P.S. O co více Čína chce získat informace a vliv v dalších zemích, o to více se snaží zabránit jiným, aby získávali informace v Číně.

P.P.S. Dovolím si článek zakončit dalším úryvkem zmiňované knihy.