Radost z investorů

V případě, že se rozhodnete podnikat, patří rozvoj podnikání k jakýmsi premisám činnosti. Jen málo lidí samostatně výdělečně činných, v případě,  že se jim daří a o jejich práci je zájem, odmítne růstový potenciál.

Rozhodl jsem se tento příspěvek zveřejnit proto, abych pomohl odbourat obavu z jednání s investory, či zájemci, kteří projevili snahu podpořit Vaše podnikání.

Na začátku bych rád upřesnil, že své vlastní podnikání jsem začal s tím, že ho chci udržet udržitelné a to i po stránce ekonomické, to znamená, chtěl jsem společnosti dopřát růst, jen z prostředků, které si sama vydělá svým provozem.

Jak víte, dal jsem si za cíl vytvoření světa bez odpadu a plýtvání a protože to je cíl globální, věděl jsem, že potenciál je obrovský, převyšující standardy. Mnohdy to znamená nutnost změnit běžně zažitá pravidla a standardy ekonomiky, politiky, lobbistických skupin a procesů, vytvořená jen s cílem honění zisku a soustředit se na jiné, důležitější věci, například plynulost růstu, či schopnost žít a nechávat žít a to v harmonii a souladu.

I proto mne oslovila nově vzniklá skupina lidí majících prostředky, která se v čele s jedním z českých miliardářů spojila ve skupinuGISTIN UP a rozhodla se poskytovat prostředky těm, kdo chtějí změnit svět. Tímto rozhodnutím totiž mohlo být dosaženo změny přístupu i u nich samotných a to by bylo dobře.

Ovšem jak s nimi hovořit? Jak proniknout k investorům?

Jde to poměrně snadno. Stačí jim jen představit přes online formulář vlastní projekt mající hlavu a patu. Projekt, který je osloví natolik, že osloveni budete Vy sami s výzvou na jeho bližší odprezentování.

Tím mým představeným projektem byl širší koncept čisté mobility. Koncept tak široký, že by dokázal nejen změnit svět, ale i by dokázal, že komplexní čistá mobilita má skutečně pozitivní vliv na změnu klimatu a zpomalení negativních klimatických změn. A tak se stalo, že jsem byl osloven a dostal, ze dne na den, šanci odjet svůj projekt z Plzně do Prahy představit.

Bohatí lidé, Bohatá sídla, říkal jsem si. Byl jsem však mile překvapen, když jsem se na Karlínské adrese setkal s brownfieldem, technickou budovou v rekonstrukci, v níž za nenápadnými vraty, společnost sídlí. Pak stačilo vyjít pěšky do druhého patra a byl jsem v prostorách, kde si její "obyvatelé", ale i návštěvníci, dali za cíl změnit svět.

Kolem mne samí mladí muži k oblecích, kravatách a s nervózními pohledy. Většina o polovinu mladší než já a nervózní, z vystupování před lidmi co mají peněz na rozdávání. Připomnělo mi to mé první dny, po návratu z Velké Británie, kde jsem jako jeden z prvních mužů pracoval na pozici AU-PAIR, kdy jsem nastoupil do práce v renomované spediční kanceláři SCHENKER a můj kolega mne požádal, abych zavolal řediteli firmy MAPPIN & WEBB, jedinému obchodu v Čechách, jemuž mohl viset na zdi portrét britské panovnice.

"Já přeci nemohu volat řediteli" povídám třaslavým hlasem

"Proč ne?" ptá se kolega Jaroslav (textař skupiny BLUESBERRY)

"No on je ředitel a já jsem teprve nastoupil" odvětím tichým hlasem.

"Jedno ti řeknu Michaeli" povídá kolega a nadřízený, "Je jedno jaký titul má před jménem, jak je starý, kolik má titulů, nebo jakým jezdí autem, je to člověk a to ty jsi také, tak čeho se bát."

Jeho slova mi zní v uších dodnes a jen bych rád doplnil, že to bylo v době, kdy neexistovaly mobilní telefony, ani internet, tedy v době "kamenné" jak říkají ti narozeni o mnoho let později a proto telefonování bylo pro mne něčím vzácným a zároveň neobvyklým způsobem komunikace.

Přesto jsem to udělal a musím říci, že pan Michal, na druhém konci se choval přesně tak, jak Jaroslav říkal, jako člověk, bez ohledu na rozdíl ve funkci, v níž jsme se nacházeli.

S tímto přístupem pracuji a jednám s lidmi dodnes a je jedno jestli má protějšek vizitku natištěnou zlatým písmem, či své jméno jen tiše zamumlá pod vousy, když mi prodává Nový Svět.

Ale zpět k samotnému tématu, k investorům.

Po chvíli čekání a družném rozhovoru s panem Michalem, který je vstupní duší a tváří GISTINUP, jsem byl předvolán před komisi a .....

Moc hezky jsme si popovídali

Před představením projektu jsem byl totiž upozorněn, že čas je striktně limitován a prezentující má 5 minut na představení projektu a následně je 10 minut určeno na dotazy ze strany členů.

Svou prací žiji a dokáží o ní přednášet a diskutovat hodiny a dny, ale připravil jsem se na schéma tak, aby vyhovovalo standardu. Tento trochu rozhodil jeden z účastníků, který ještě dříve, než jsem se stačil představit, povídá

"Já Vás znám pane Rada, hodně jsem toho o Vás slyšel a tak jsem rád, že Vás mohu konečně poznat osobně"

Uznejte sami, že to potěší.

V každém případě, jsem v klidu hovořil a následně odpovídal na dotazy a to včetně toho,co bych si chtěl z jednání odnést, abych byl spokojený.

Pak jsem místnost plnou narozených i nenarozených lidí opustil a dopil si v předsálí svůj čaj a začal rozhovor s dalšími členy týmu, kteří přišli, aby se podívali na "blázna na elektrické jednokolce"

Pak následovalo pozvání a rozuzlení.

Jaké bylo?

Takové jaké jsem očekával, a já odcházel spokojen.

Čekáte-li v této fázi blogu bombastickou sumu se spoustou nul, která mne učinila šťastným, zklamu Vás. Nebude následovat. Pro peníze jsem si totiž, jak jsem řekl na úvod své prezentace, k investorům nepřišel.

Odvezl jsem si totiž něco mnohem vzácnějšího, nabídku vzájemné spolupráce na tvorbě světa bez odpadu. Kdy, Kde a V jakém objemu, není důležité, protože každá pomocná ruka, hlas či slovo jsou tím, co změnu nejen vyvolá, ono ji činí a realizuje.

Pak jsem, s podáním ruky a úsměvem, zasedací místnost opustil, abych se pustil do řeči s dalšími kolegy GISTINUP, který, jak jsem zjistil, tvoř nejen lidé s tučnými konty, ale i ti s tučnými zkušenostmi v tuzemsku i ve světě. Lidé, s nimiž se neztratí, protože všude najdou cestu a je jedno jestli to bude na chodníku, na lajně, v továrně, či vprostřed pouště.

Jsou to lidé, s nimiž mluvím stejnou řečí, a není to čeština.

Přeji proto i Vám, abyste dosáhli svých cílů a našli jste kolem sebe investory nejenom ekonomické, ale hlavně lidské, takové, s nimiž i Vy budete hovořit stejnou řečí.

P.S, Mých 15 minut se protáhlo na hodinu a to je známka toho, že jsem tento čas strávil správně.