Při chůzi po ostří nože nesmíš zastavit

Je nemálo pouček, které dostaneme. Je nemálo rad. Kolik jich však zůstane odkryto v katalogu našich mozkových závitů. Jedna, dvě? Utíkám a bořím zdi. Čárky odhodil jsem a s nimi a stud, jsem nahý ve své nedokonalosti, krásný.

Pohledy na známé tváře k nimž nemožno je přiřadit si jména. A jména, ta jsou tu mezi námi a naše otázky vyslovené volají po oslovení, které by mělo býti použito.

Je to slečna, nebo paní, a co když potrpí si na oslovení lady, či snad sire, promiňte pane, nečekal jste snad něco jiného než pouhý zákmit myšlenky, že ne? 

Je plamínkem hořícím někdy i jen živořícím pod krásným poklopem lampy jehož autor zcela opomněl funkci a zaměřil se jen na dekoraci. Bez vzduchu těžko se žije plameni, ale dejte mu napít z jeho pramene a hned uviděti budete moci jeho sílu. Rozteče se jako řeka, stejně bouřlivě, stejně vášnivě jako milenka spaluje svou vášní milence, stejně i on bude spalovat s požitkem vše co mu bude stát v cestě, jen si to více vychutnat, ANO to je dobré jen ještě kousek.

Není hluchým, ale nevnímá křik květin, rostlin, lidí, bezcitný a přesto s takovou láskou obejme do své náruče všechny a všechno.

Jakým by nám měl být příkladem se svou důsledností a precisností. Jakým učitelem, snad i rodinou, jen kdyby snad tolik nepálil, to je handicap pro výchovu. No vidíte.

Do you know what handicap means. It´s easy - its a useful cap. I am right, am I?

Looking on the space doesn´t underestand why am I writing such a things. She doesn´t underestand it. The seeted partner in the train, an passanger like I am. Has she an aim? Who knows, maybe the Lord about us with his neverending knowlege of good end evel. Lets try it another way, another language.

Wir sind here, und es ist sehr interessant zu merken, was alles sich die Leute, die mich ansehen denken. Am bestens ist das wenn ich anderre Sprache für mein Arbeit nutze, dan denken die das Ich ein Fremde bin, und unterhalten sich ruhig über meine Arbeit, über die Sachen die ich tuhe und so weiter, dan fange ich mit Tschechisch und der ganze Spaß is gleich weg. Genau wie eine Fliege auf dem Fenster am einem schönem Warmen Sommertag im dem Jahr 1983.

Proč zrovna tehdy, a proč kombinuji takto tři řeči když ani jednu z nich neumím doopravdy?

Je to jednoduché, právě proto.

Lidé by měli, i když to neříkám rád, občas sáhnouti hlouběji do svých knihoven a třeba vytáhnout i slovník, aby se vůbec dozvěděli vo co go.

Používání vlastní mysli je naprostou samozřejmostí a každý z nás měl by se snažit nejdříve proniknout právě do ní. Na průnik do zbytku vesmíru má potom dost, a dost času.

Pohledy z okna naznačují nezájem o život vedle sebe, snad o ten venku, který je v tuto chvíli pro ni nedosažitelný. A spáč naproti mně. Jen jedno probuzení, průvodčí a pak přesně určená doba na spánek. Desetiletí práce a dojíždění naučili ho zvyku nezanedbat ani minutku ze dne který prožívá. Proto také ve vlaku spí a doma pak stává se králem domácích kutilů, či u televize aktivně prožije večer, a noc, i na tu třeba je mít dosti síly. Co asi stalo by se kdybych si teď Björk pustil trošku hlasitěji, cukali by se, kdo ví. Je tu sorta lidí, která tuto zpěvačku asi ani nezná, a když ona tak předpokládám, že se jim její zpěv líbit nebude. Není totiž z těch Gottovských, Zagorovských, Vondráčkovských hlasů, a ani cimbál není slyšet.

A snad pár sprostých, jen tak lehce přisprostlých a hloupých aneknot by mohla přidat a mluvit a zpívat česky a líp se oblíkat, a nemít tak strašný klipy a pak stala by se snad součástí jejich života.

Umění čísti písmena, slova, řádky a věty naučil se člověk již ve škole, ale to čtení, či snad pochopení je otázkou života a snahy poznat více než bylo vtlučeno do hlavy. Kritikové a čtenáři mé první knihy - kolik jich bylo pět, deset, či snad víc,? a kdo z nich pochopil co chtěl jsem říci. Kdo z nich se zeptal, kdo z nich pocítil blízkost života, i smrti, kdo z nich vydal se na krkolomnou cestu po ostří nože vědíc, že sebemenší zaváhání může nejen způsobiti pád, nýbrž i pořezání chodidel.

Spi broučku já pohlídám tvě klidné spaní, vždyť děti již velké jsou a z malé holky stala se teď jistě princezna (snad vezme si více z babičky) a co ty Danny, jak jsi na tom. Zbavil jsi se návyků ze života v prostřed žen.

Teď si uvědomuji že musím dnes jet ještě za svým velkým učitelem, aby opravil mi moji práci. A za pár dní první, vlastně druhá škola, taková malá školička v zemi za našimi hranicemi, není to daleko, jenom to chce mluvit trochu jinak. Španělé říkají Alemán, a to se mně strašně líbí. Co na to Amíci, doufám, že ta další škola bude tam někde za velkou louží, která rozprostírá se mezi starým kontinentem a stejně starým kontinentem, který jsme ovšem my, lépe řečeno ti kteří žili před námi nazvali kontinentem novým. Uf to byla ale dlouhá věta a čárky na ty nekoukám, to bude zase opravování a pláče korektorů a který z vydavatelů tentokrát řekne své ano, bude vůbec nějaký.

Tajný sen grafomana pro každé slovo jeden piedestal.

A co já, uvidím snad někdy více než výtisk vyhotovený na počítači za prodlených nocí a cest do a z práce, a vůbec je to možné aby laik jako jsem já dosáhl takového postu. Nechejme se překvapit říkám svému druhému já, co chce vždy vědět vše první.
 

šPATNé SNY, šPATNé ZPRáVY, RADěJI NEVěDěT NIC, Než VšE, HLAVA NEBOLí, ALE POHYBUJE SE Ve VAKUU JEJí OBSAH, BEZPřEDNěTNé OTáZKY, NELZE ZMěNitt.

Je to přesně ten typ rozházené písmo, písmena svou velikostí ukazují i nesmyslnost svého umístění. Kolik stačí rozházet jen jedno jediné slovo. (Nepřijedu). Tečka konec, vysvětlování už neslyším, nechápu proč, zase se koule Sisyfova dostala k moci a svou silou skutálela se do údolí samoty. Tam nahoře žijí bozi a stačilo jen tak málo a patřil bych i já mezi ně. Jakým to ospravedlněním bych měl se bránit za moje činy.