Práce škodí, potvrdili vědci

České republice se po tomto prohlášení podaří dostat na vrchol některého ze světových žebříčků. Důvodem je skutečnost, že o škodlivosti práce se v tuzemsku aktivně hovoří už celá desetiletí, ale bohužel zatím nikdo tento fakt

nebral vážně.

Nechápu proč, protože následovná mota zpracovaná do srozumitelného jazyka prostého lidu, jsou slyšet a vidět na každém z pracovišť:

"PRÁCE SPADLA DO KANÁLU, JÁ JI HLEDAT NEBUDU, JÁ JSEM SI JI NEVYMYSLEL, JÁ PRACOVAT NEBUDU"

či

"JÁ SE PRÁCE NEBOJÍM. VYDRŽÍM SE NA NI DÍVAT CELÉ HODINY"

Apod.

Soutěž O ZLATOU JEHLU, tedy o to kdo se lépe zašije, byla populární mezi mnoha generacemi vojáků základní vojenské služby a její dozvuky jsou stále vidět na některých pracovištích a to často až do manažerských úrovní.

V každém případě konečně začínají tuto skutečnost analyzovat i vědci a například ve Švédsku dochází aktuálně k legalizaci šestihodinové pracovní doby, jako standardu. 

V tuzemsku jsme sice k podobnému kroku veřejně nepřistoupili, ale politici na vlastní nebezpečí praktikují již řadu let praxi, která dovoluje zkrátit pracovní týden na 1-3 dny a v některých případech i v těchto dnech nepracují déle než 4 hodiny.

Aplikace je řadu let i ve státní správě, kde je dobře viditelná na OTEVÍRACÍCH DOBÁCH úřadů.

Ovšem k dokonalosti dovedenou zkrácenou pracovní dobu jsem viděl na Městském úřadě v Krakovci v době kolem roku 1996. V té době jsme se rozhodli navštívit místní zříceninu stejnojmenného hradu, a na bráně visela cedule s následujícím vzkazem:

„Klíče od brány k zapůjčení na městském úřadu“.

U branky samotného úřadu situovaného v jednom z rodinných domů starší zástavby byla následující cedulka

Otevírací doba: 4. června od 10-12 hod

S ohledem na to že byl srpen, jsme se dovnitř nepodívali, ale myšlenka na tento výlet se mi stále vrací.

Jak je tedy vidět, příprava je v tuzemsku skutečně intenzivní, jen čekám, kdy svou dlouholetou praxi promítnou politici i mezi prostý lid.

S ohledem na vlastní profesní praxi vím, že 12 hod směny nejsou žádnou výjimkou a stejně tak jako opakované a záměrné porušování povinných přestávek například u řidičů nákladních aut, ale i na dalších pracovištích je standardem nežli výjimkou a to i přesto, že sami nadřízení, před podobnými praktikami na všech schůzích, jednáních, setkáních a hlavně ve výročích zprávách, varují a s odkazem na CSR a lidská práva, je i odsuzují.

K faktům prvním se přidává i druhá zpráva hovořící o tom, že i flexibilní pracovní doba, či nedej bože, práce z domova, intenzivně poškozují lidské zdraví. Přeci jen praxe zdravotních sester v trvalých 12ti hodinových směnách ranní/noční je zdraví mnohem prospěšnější.

Věřím, že stejně jako ostatní vědecké studie jsou i tyto podloženy, jak bylo v minulosti zvykem, vlastní a osobní praxí, kdy vědci přešli do praxe mimo obor do míst, která sledují a začali se realizovat tam, aby zjistili na vlastní kůži poznatky, které pak integrovali do přelomových zpráv zaplňujících světová media.

Ještě, že ti s pevnou pracovní dobou byli vybaveni moderními technologiemi typu mobilních telefonů, notebooků, tabletů  a svou "PEVNOU" si tak mohou nést i mimo pracoviště a necítit se tak opuštění a bezprizorní ani na své dovolené.

A jak to tak bývá, nejsou lidi (ale trpaslíků je dost) jak padlo v jednom z českých filmů. Je to zvláštní, protože kolem sebe vidím lidí bez práce dost a většina by ráda pracovala, ovšem za podmínek vyhovujících nejen zaměstnavateli, ale i jim a k tomu patří nejen plat rozumně a ne jen o několik korun převyšující životní minimum, či minimální mzdu, ale i podmínky, včetně pracovní doby, která bude vyhovovat oběma stranám smlouvy.

A jak jste na tom Vy? Držíte se politické pracovní doby, či té běžné?

P.S. V automobilkách, včetně té korejské v Čechách, ví co je nejlepší a proto to dávají za odměnu.