Pozor dochází toner, aneb jak nás stroje vodí za nos

Téma k napsání mi dodala tentokrát opakující se hláška na obrazovce mého notebooku, vyskakující na mne při každém zapnutí tiskárny, na niž bezdrátově zasílám dokumenty, které bych rád přenesl z inkoustu virtuálního na ten reálný.

Na hlášce samotné není nic divného, objevuje se na obrazovkách od té doby, kdy s nimi tiskárny dokáží obousměrně komunikovat a většinou je to výzva, aby v práci bylo informováno oddělení IT, a doma byla informována kasička s žádostí o vydání částky často blízké ceně tiskárny samotné.

Ale co bychom neudělali, volá-li stroj 

Poslechneme stroj, co nejdříve koupíme cartridge, neboli náplň, jen aby nám nevyschlo, či nedej bože, abychom nepřestali tisknout v polovině rozdělané práce.

Protože cartridge jsou často, resp. pravděpodobně téměř vždy neprůhledné a proto není možné zjistit o obsahu více, než nám je předkládáno v hlášce samotné. V dobách školních škamen, stačilo z lavice vyjmout kalamář a stav inkoustu byl jasný každému. K tomu se však již nesnížíme a raději věříme, že venku prší, když na obrazovce mobilu je déšť, než abychom věřili slunci pálícímu svými paprsky do místnosti, v níž právě sedíme.

Ale nyní zpátky. Stal se ze mne zase jednou rebel (ne že bych si nové cartridge nezakoupil), ale nevyměnil jsem je a to ani přesto, že první hláška se objevila více než před měsícem.

A víte co?

Já a my, stále tiskneme na ty staré. Dokumenty, obrázky, domácí úkoly, grafy a prezentace a to jak v režimu černobílém, odstínů šedi i tom barevném.

Jsem rebelem bez příčiny hrdě čelícím vládě strojů.

S cartridgemi je to podobné, jako se zubní pastou, kosmetickými prostředky v tubách, nápojích v kartonech, či dalších nezbytnostmi, které nám jsou předkládány v balení tak dokonalém, že se na něj často bojíme sáhnout, natož abychom ho rozebrali chtíce se dostat k té poslední kapce, špetce, či zrníčku.

V konzumní společnosti, je totiž slovo společnost podružné, důležitý je onen výraz konzumní, protože až ten dokáže roztáčet spirálu finančních toků a (jak říkají ekonomové), hnát pokrok a ekonomiku vpřed, ale je to skutečně tak?

Navrhuji malý test, pro který z každého z Vás udělám králíky pokusné a to na základě Vašeho dobrovolného a svobodného rozhodnutí.

Všichni čtenáři, kteří mají tiskárnu, budou ode dneška sledovat, jak dlouho jim od první hlášky – „DOCHÁZÍ TONER“, tiskárny umožní i nadále bezproblémově tisknout. Optimální by bylo zjistit, kolik papírů se Vám podařilo ještě vytisknout a v jednom z dalších blogů, se můžeme podělit o informace o tom, jak se každému z nás podařilo narušit konzumní společnost.