Poslední je nejlepší

Je nasnadě, že poslední kousek dortu je nejsladší, ovšem jen za podmínky, když jsme se nepřejedli již před tím. Lidé jsou přejedení, a přesto miliony umírají hlady a myšlenka, že co je dobré pro firmu, je dobré pro Zemi, je mylná.

Omyly se učíme. Nejenom my lidé, ale i ostatní druhy žijící s námi na planetě Zemi. Zatímco však živočichové a rostliny potřebují k "naučení se" krátký impuls a dobu, je člověk tvorem nepoučitelným.

Jedním z důvodů může být hojnost, se kterou se člověk obklopil hned poté, co sám sebe jmenoval pánem tvorstva. Stačí se podívat kolem a je vidět, že co člověk nesní, to sežere. Ať jsou to zvířata, rostliny, nebo nerostné suroviny, vše prochází živým i neživým žaludkem lidstva.

V dobách, kdy se člověk pánem tvorstva jmenoval, bylo však všeho dostatek. Stačilo si vyjít na procházku do lesa a člověk se vracel s tučným úlovkem. Dnes, obejdete-li všech pět supermarketů Vašeho města, vrátíte se často nespokojeni, protože to, co jste chtěli, nemají. V nabídce je sice spousta slev a zlevněných potravin a věcí, ale mnoho z nich je tak nekvalitních, že nenakoupit je často lepší než se jimi živit.

V každém případě měl člověk dost času na to, aby pochopil, že bude-li svou nenažranost nadále pěstovat jako pozitivum, budou zdroje ubývat a to nejenom ty nerostné.

V periodiku SCIENCE DAILY (či Věda denně) se objevil v minulých dnech článek s názvem Šesté masové vymírání druhů, resp. „Sixth mass extinction is here: Humanity's existence threatened“. Výtah z tohoto článku se pak v českém překladu objevil jen 5 dní po vydání i na ekonomickém serveru E15 

Článek shrnuje, s jakou rychlostí vymírají celé živočišné druhy, a jen svým způsobem konstatuje, že se blíží konec nejen pro ně, ale i pro další druh, zvaný lidé. Ono se totiž ukazuje, že pána tvorstva dokáže ohrozit nejen přírodní živelná katastrofa, či on sám, ale tvor jakým je například včela. Stejně jako mnoho dalších, je v řetězci života na planetě Zemi natolik důležitá, že její vyhynutí by mělo nedozírné následky.

Jsou to skutečnosti, o kterých se veřejně moc nemluví, ale je to tak.

Člověk "moudrý" a ještě více pak Člověk „byznysový“ dělá vše proto, aby se konec urychlil. Možná proto, že bude moci odejít s největším počtem nul na svém bankovním účtu a bude moci přežít většinu zbytku světa ve své ocelovo-betonové rezidenci, či na své lodi.

Krásným příkladem je například svrhávání odpadu do moře s ekologickým heslem - DEJME MOŘSKÉMU EKOSYSTÉMU MOŽNOST VYTVOŘIT NOVÉ ÚTESY. A dnes, po více než 40ti letech, se zjišťuje, že pneumatiky, které se pro "dobro věci" shazovaly do moře, více škodí než pomáhají, a proto se zase vytahují ven.

Nápad vytvořit útesy z pneumatik byl jistě předložen a jen a pouze s cílem pomoci přírodě a proto s ním přišel největší světový výrobce pneumatik, společnost GOODYEAR již v roce 1972.

Kolik podobných nápadů je nám předkládáno s tím, že jsou pro naše dobro, pro dobro přírody, pro dobro matičky Země. Je jich nepočítaně a všechny mají jedno společné - přináší tomu, kdo je předkládá další profit, další obchody, další peníze a zakrývá to skutečnost, že se věci mají jinak.

Mohou to být maličkosti

• čerstvý chléb co vydrží tři měsíce
• další koše na odpadky
• elektronické cigarety či dětský šampus

Či věci větší

• řepková pole
• nekontrolovaná výstavba průmyslu na zelené louce
• zákaz používání jednorázových plastových tašek

Či věci globální

• obchodování emisními povolenkami
• obchod s částmi těl vymírajících vzácných druhů
• rostoucí těžba ropy a podpora Frakování

V principu je to celkem jedno, protože cílem je zvětšit závislost 99% obyvatel na komfortu prezentovaném 1%.

Ve sportu platí, že nejlepší je ten první. Je tedy otázkou, proč akceptujeme tvrzení zcela opačné všude jinde mimo domény zábavy mas, zvané sport a sázky. 

S tempem jakým lidé vyhlazují další rasy, se dá očekávat, že budou skutečně rasou poslední. Velmi by mne však zajímalo, kdo za sebou zavře dveře.