Countdown. Jedna.

Při odpočítáníní je jednička vždy nejdelší, ještě totiž může znamenat přerušení, nebo bude znamenat, že to na co čeká tolik lidí, se skutečně za jediný okamamžik stane skutečností a svět, pravděpodobně už nikdy nebude stejný.

Já se v tomto okamžiku rozhodl nasdílet článek, který vyšel někde uúrostřed. Co je na všech třech článcích asi nejzajímavější, je pro mne skutečnost, že všechny z nejčtěnějších, byly zařazeny v rubrice politika.

Zaměstnanec státu, není Státní Zaměstnanec

27. 03. 2015 7:00:07Když se na konci března dozvíte jako OSVČ, že máte na sociální a zdravotní pojišťovně doplatit částku téměř 400.000,-Kč, rozplyne se vidina možnosti splacení hypotéky jako pára nad lesem a nejenom to, vzpomenete si na slova Vrchního Odboráře, který za třetinu odvodů, doporučuje třetinovou sádru, zřejmě totiž budete dostávat sádru z drahých kovů.

Prohlášení otřetinové sádře pronesl při plném vědomí pan Josef Středula, který nosí korunu stále se zmenšujícího hnutí odborářů, které čím je v Čechách více montoven a překladišť, tím nejenže má méně členů, ale i hlasitěji křičí.Stejně intenzivně se na zvýšení poplatků OSVČ, neboli živnostníků otáčí i pan premiér Bohuslav Sobotka.

Podnikající OSVČ, pracující samostatně a využívající převážně svůj mozek při navrhování řešení pro klienty, tedy pracující bez nutnosti generování nákladových položek je pro stát a sociální a zdravotní pojišťovny dobrým zdrojem příjmů.

Nejenže, se snaží nebýt nemocen, aby zajistil splnění projektů, které realizuje a nikdo za něj neudělá, ale i se snaží vždy hradit faktury případných dodavatelů před termínem jejich splatnosti, tak aby se tito nedostali kvůli jeho vlastní odvedené práci do problémů.

Když se k tomu přidá špatná platební morálka vlastního klienta, který namísto pravidelných plateb v termínu, převede dlužný milion až těsně před koncem roku, a to z pohledu státu naprosto beztrestně, vznikne situace, při které si stát i nejchudší z občanů, mohou gratulovat. Podařilo se jim totiž dosáhnout skokového snížení státního dluhu.

Skutečnost, že dostali podnikatele, pracujícího každý den, bez dovolené, nemoci a dalších "vymožeností" zaměstnaneckého poměru, do úzkých a někdy až do existencionálních problémů je netíží. V nejhorším případě tento "Desátek" státu, za všechno co pro podnikatele udělal, TEDY ZA NIC, může tuto osobu dostat nejen na výplatní listinu úřadu práce, ale i do dluhové pasti, končící často v trestním řízení, či dokonce v řešení definitivnějším.

Zajímala by mne logika celého ekonomického systému, který svým nastavením, namísto aby podporoval soběstačnost svých občanů, váže je do stavu, který mi více než cokoli jiného připomíná kolektivní zemědělství a "dobrovolnou" kolektivizaci a privatizaci probíhající v poválečných letech, nástupu a následně i trvání socialismu a polehoučku se vracící 26 let po jeho pádu.

Je to jako kdyby, se doba vrátila zpět a ve vedení státu usedla loutka vyznávající modlu velkého bratra, která obklopena příslušníky tajné policie, soudruhy ve zbrani a kolektivizátory, kteří již dávno nepočítají své ovečky, a miliony, ale nechávají odtékat miliardy mimo území státu.

K výše uvedené logice ještě jeden postřeh. Všimli jste si, že čím méně je člověk nemocen, a čím více pracuje a vydělává, tím větší odvody jsou?V principu se jedná o trest za obé a i to připomíná slova pronesená na sjezdu komunistické strany 17.července 1989 v Červeném Hrádku, myslím, že by si je měli všichni připomenout.

Před samotným závěrem si dovolím malou kalkulaci

Při platbě základu sociálního a zdravotního pojištění, platí OSVČ měsíčně (a to bez ohledu zda-li se mu daří, či nikoli) ca 5.500,-Kč na sociálním a zdravotním pojištění. Za rok to činí 66.000,-ročně. Při v úvodu zmíněném nedoplatku 400.000,- By se tato částka zvýšila o 33.333,-Kč měsíčně, což znamená, že v následujícím roce by měla tato Osoba Samostatně Výdělečně Činná hradit státu měsíčně částku dosahující téměř 40.000,-Kč na tzv. zálohových platbách a to opět bez ohledu na to

• zda-li realizovala obchodní případy
• zda-li jí dodavatelé zaplatili za odvedenou práci
• zda-li byla nemocná, či se musela starat v nemoci o členy své rodiny
• zda-li se stará z jediného příjmu o rodinu a děti, které nemají vlastní příjem
• zda-li má na jídlo či střechu nad hlavou
• že nákupy položek potřebných pro domácnost nejsou odpočitatelnou položkou
• že platba školy, kroužků, oblečení a vybavení pro ně není odečitatelnou položkou
• že nákup léků pro léčbu členů rodiny není odečitatelnou položkou
• že nákup jídla pro rodinu není odečitatelnou položkou
• že nájem domácnosti a platba za energie nejsou odečitatelnou položkou

Stát je v tomto směru nejlépe reprezentován sochou, kterou prezentuje v soudních síních. Sochou Spravedlnosti, která drží se zavázanýma očima v jedné ruce meč a v druhé misku vah, tak aby každému, bez ohledu na jeho původ, barvu kůže, společenské postavení a náboženské vyznání udělila spravedlivý trest, či jej naopak od trestu osvobodila.

Tuto sochu bychom však měli modifikovat. Vyjmeme-li z natažené ruky váhu, a otočíme-li dlaň směrem vzhůru a necháme-li oči zavázané a v druhé ruce meč, vykazuje socha podobu, která lépe odpovídá skutečnosti ekonomického chování státu a to nejenom toho Českého.

Když jsem se já sám rozhodl podnikat a odejít z bezpečí zvaného zaměstnanecký poměr, měl jsem mnohá doporučení a možnosti, založit sídlo svého podnikání mimo území našeho státu a odejít do zemí, zvaných daňové ráje. Doporučení byla hlavně od lidí, kteří tak udělali a ve svém miliardovém podnikání se nezatěžují platbami takových povrchností, jako jsou daně, nedej bože sociální, či zdravotní pojištění.

Rozhodl jsem se, že to není cesta, kterou bych chtěl jít, a proto jsem trval na založení podnikání v Čechách, zemi kde žiji se svou rodinou. Po jednom roce usilovné práce jsem byl schopen založit společnost s ručením omezeným a to s pevným pravidlem dělení se o zisk s těmi, kdo ho pomohli vytvořit a to tak, že 65% odměny z čistého zisku, dostanou právě ti, kteří ho vytvořili.

Stát mi však k tvorbě tohoto zisku nijak nenapomáhá, stejně jako tak nečiní Zdravotní pojišťovna. Mou otázkou, kterou kromě jiného rozebírám, v připravované knize zůstává, proč je zatížení právě ze stranu státu tak vysoké, když to znamená, že z Osob Samostatně Výdělečně Činných vytváří Osoby Závislé na Výdělcích Jiných.

Jsou-li totiž OSVČ zaměstnanci státu, jak vyplývá z výše uvedeného textu, neměl by stát za ně, stejně jako za ostatní státní zaměstnance platit sociální a zdravotní sám z DPH a dalších poplatků, které od nich dostává?

V úplném závěru bych rád požádal o informační pomoc Vás čtenáře. Víte někdo, jak vysoké odvody do Sociální a Zdravotní pokladničky má například pan Středula, Radní, Politici, Ministři, či dokonce pan prezident? Stálo by totiž za to, tento stav srovnat se prostými zaměstnanci a OSVČ, tak abychom mohli doložit, co konkrétně shnilého, ve státě Českém.

Autor: Michael Rada| pátek 27.3.2015 7:00 | karma článku: 26.39 | přečteno: 1122x