Pionýři nových světů

Nepotřebujeme rudé šátky a odznaky příslušníků nové generace, abychom stali se pionýry. Stáváme se průkopníky a prospektory pokladů, po nichž dupali jsme v nevědomí celá léta, než poprvé ohnuli jsme hřbet a pohlédli do očí zítřku

V okamžicích procitnutí stáváme se na okamžik pionýry nových světů. Každý den vstupujeme do nich s ještě nerozlepenými víčky a doufáme, že tentokrát objevíme něco nového, něco významného, zkrátka něco co ten den změní v triumf slávy. Stane se tak vždy, a vlastně nikdy zároveň. Co den to unikát, a může nám myslí procházet stovky myšlenek na neustále se opakující cykly, přesto bude další den něčím novým. Ať je to tím, jak se probudíme, nebo tím jakou nohou vykročíme, jaká písnička běžela v rádiu, či jaké zpoždění bude zase míti vlak. Největším zázrakem z toho všeho je však probuzení samo o sobě. Probuzení, které vrací naše astrální tělo zpět do fyzického. Je lepší probuditi se o chviličku dříve, než zazvoní budík, než se nechat strhnout jeho necitelným zvukem. Sami jste jistě zjistili, že po takovém „strhnutí“ se člověk cítí býti mimo a to v pravém slova smyslu. Ono je tomu totiž vskutku tak. Mimo je naše duše, naše astrální tělo, které nezapadlo přesně tak, jak mělo.