V době když píši tento příspěvek, mám za sebou poměrně turbulentní období přednášek, workshopů, realizací, jízd, a hlavně setkání se zajímavými lidmi, kteří, každý jednotlivý, je osobností unikátní a vzácnou.
Při svých cestách jsem mimo jiné narazil na bilboardy, které mají ukazovat částkami, které často nedokáži ani správně přečíst, jak je jejich zadavatel velkorysý a ve skutečnosti jen odvádí od skutečnosti, že jeho velkorysost stojí na plasnivých základech. Zde jsou oba Bilboardy:
Jen pro zajímavost, ač se jedná o hrušky a jablka, vydělil jsem menší číslo větším, abych se dostal na vyjádření procentuálního srovnání. Výsledkem je, že ony dary byly v objemu 0,37% z odvodu daní. Z celkových zisků jsou však přiznané a odvedené daně jen malou částí. Což znamená, méně než drobky ze stolu pánova, dopadly mezi ty, kteří svou fyzickou prací na ně dosáhli.
Myslím, že majitel zapomněl dodat ještě malou drobnost a to, že každým finančním darem snížil své daňové zatížení, což je důkazem toho, že jediným skutečně obdarovaným, je on sám.
Krátce po těchto bilboardech se začaly objevovat zprávy o REKORDNÍM PŘEBYTKU STÁTNÍHO ROZPOČTU. Přiznám se, že první co mne napadlo, byla myšlenka, jestli stát sám sebe za přebytek také potrestá, jako to dělá těm, co dokáží efektivně vydělávat bez velkých nákladů. Na tuto otázku nedokáži sice odpovědět, ale co vím již dnes je fakt, že politici přebytek nejenom využijí do posledního haléře, ale ještě hlouběji pomohou státu a jeho obyvatelům se zadlužit vůči okolí a bankám a institutům a prostě všem, kde si peníze půjčí.
V několika následujících dnech, od okamžiku, kdy jsem zahlédl tyto Bilboardy v barvě řepky olejné, jsem měl následující setkání.
Tím prvním, bylo oslovení ze strany muže mého věku, s holí, hovořícího slovensky, který mě u autobusové zastávky, kolem které jsem jel, žádal jen o 250 korun na plenky, které musí nosit. Slovíčko "Jen" mi nebylo vůbec po vůli a to už z toho důvodu, že tento muž, který pravděpodobně nikdy zaměstnání nehledal a nevykonával, žádá dva dny platu člověka, který se rozhodl živit prací a za toto rozhodnutí dostává minimum stanovené státem.
Toto setkání bylo jediné negativní a všechna co následovala, byla zcela opačného ražení
K tomu patří například setkání se studenty středních škol, které se rozhodli účastnit se projektu MŮŽEŠPODNIKAT, jenž si dal za cíl, ukázat studentům, že po škole mají možnost si vybrat. Projekt tak činí způsobem z nejefektivnějších, tedy reálným příkladem, reálných lidí, kteří své rozhodnutí, dříve, či později učinili a dokáží o důvodech i zvolené cestě hovořit a podělit se o své zkušenosti.
Protože projekty mají přímou zpětnou vazbu, je krásné se ve formuláříh dočíst, že:
"Já jsem byla fascinována emotivností přednášky"
"Nejvíce mě zaujala část o prevenci odpadu"
"Je super získat informace od lidí, kteří sami podnikají"
Ovšem nejvíce mne kupodivu potěšil přímý dotaz jednoho z účastníků semináře v Plzeňské střední škole. Tento dotaz zněl následovně:
"Myslíte si pane Rada, že se Vám podaří prosadit 6R namísto nepravdivého 3R"
Nad tímto dotazem jsem se musel zamyslet, protože otázka byla obsáhlejší, než možná tázající zamýšlel. I přesto jsem dokázal během chvíle najít správnou odpověď, která zněla následovně:
"Jsem si jist, že se podaří tuto změnu prosadit, jen nevím, zda-li se toho dožiji já osobně. Jsem totiž přesvědčen, že na světě je více lidí, kteří nechtějí žít na skládkách, než těch, kteří ze skládek a odpadu profitují. Tito lidé budou 6R používat jako nástroj ke změně myšlení"
Je to skutečně tak, vždy se snažím formulovat své myšlenky jasně a srozumitelně a z komentářů a pohledů studentů jsem cítil, že i ani oni nebudou chtít žít ve lži, z níž profitují jiní.
Ovšem ve stejném týdnu, jsem se setkal s dalšími osobnostmi.
Jednou z nich je například bývalý kolega zastávající déle než čtvrtstoletí pozici šéfa skladu, který nyní hledá práci. Při tomto hledání nejen, že objevil lásku ke koním, ale i industriálnímu zahradničení, díky kterému dokáže svému zaměstnavateli zajistit nejen funkčnost skladu, ale i například efektivní využití nevyužívaných prostor. Těm, kteří v Plzni a okolí šéfa skladu shání, rád zašlu na základě žádosti kontakt.
Další osobností, tentokrát rozdvojenou, může být MODRÁ VELRYBA
Osobností bylo mnohem více a jsem rád, že jich ve svém životě potkávám více než těch stvoření, která s nataženou rukou, čekají na peníze jiných lidí a je jedno, zda-li tak činí v podobě sofistikovaných žebráků, či politiků.
P.S. Při pravidelné kontrole večer před vydáním, jsem zjistil, že nejenže zmizely vložené obrázky s bilboardy, ale i úvod článku zmiňující majitele platformy, kde je blog publikován, pana ministra Financí. Je mi ho líto, protože předpokládám, že za to opět mohou technické problémy, které články na stejné téma, postihují v poslední době, čím dál častěji.
Vše jsem uvedl na plus/mínus původní úroveň, ale co vyjde zítra, to skutčně nevím.
