Okno ve správné výši

Při boji za svobodu narovnávali jsme záda shrběná lehkostí pionýrských rudých šátkú, abychom dnes poslouchali, že rudá je zase v módě a zelené košile propálené cigaretou učitelky, s příběhem rudé barvy, značí kulky v těle hrdinů

Píseň o svobodě 

Dali jsme si slib

a teď je pryč

i se všemi předsevzetími

které s sebou nesl.

Jsme tu a přitom chtěli jsme

být dávno někde jinde

ale okovy drží nám ruce

nejsou vidět

ani cítit

pouze nemůžeme jít.

strhali jsme dráty,

a ostnatá hřadla

a pro svou svobodu

krčíme se nyní v koutku vlastních myšlenek

pod deštníkem slov tak velkých,

že nezvládneme víc

než je vyslovit,

a i to trvá celou věčnost.

Ne nandali jsme si je sami

LHÁŘI právě my,

kdo jiný,

nikoho jiného to nezajímá,

dnes už ne

sami sobě věznitelem i vězněma jen úlety od skutečnosti

páté patro domu

vydat se s ptáky do oblak

konečně letět

a vy hloupí nazývate to smrt

Pláč není na  místě

snad jen z mé strany,

že Vy museli jste tu zůstat

a neletěli se mnou

místa je dost

a letenky nejsou třeba

stačí jen trocha rozhodnosti

a snad i okno ve správné výši.