Neznáte pana Ministra?

Kdyby se před 30 lety někdo zeptal členů současné vlády podobnou otázku, pravděpodobně by část odpověděla negativně. Bohužel díky cíleným čistkám v archivech se jen těžko dozvíme, jak velká tato část to vlastně je.

Když se zeptá někdo mne samotného, musím bohužel odpovědět negativně, protože i přesto, že jsem se s lidmi z politiky a i se samotnými politiky (to jsou odlišné skupiny) v minulosti setkal, nemohu říci, že bych někoho z nich skutečně znal.

Dokáží totiž mluvit dlouho a o ničem a to mne unavuje natolik, že nevydržím čekat funkční období, zda-li NĚCO skutečně řeknou. V každém případě mne k napsání tohoto blogu ani tak nemotivoval žádný z politiků, jako spíše americká novinářka, které mne mailem požádala (jako pravděpodobně více lidí), zda-li bych se nevyjádřil k navrhované změně názvu naší republiky z dvouslovného názvu CZECH REPUBLIC na jednoslovné CZECHIA.

S ohledem na to, že jsem se narodil v ČSSR, abych následně krátkodobě žil v ČSFR, pak ČR, považuji další zkracování za správný trend - jako označení země by pak mohlo figurovat velké písmeno "C" či pro země užívající nabodeníčka i "Č"

Díky navrhované změně se podaří zachovat a dále prohloubit i schodek národního rozpočtu v oblasti výdajů státu. Bude totiž muset dost utrácet za mapy, štíty budov, dokumenty, přepsání všech existujících smluv, a mnoho a mnoho dalšího. Osobně bych se přimlouval i ke změně vlajky a samozřejmě i hymny.

Osobně bych doporučil tu novou přizpůsobit zemi, která je nám stále bližší

A když budeme u toho přizpůsobování, pak bychom mohli i u vlajky nechat ze tří barev, jen jednu.

Vrátím-li se k otázce v názvu tohoto příspěvku myslím, že bychom měli změnit přístup a stejně jako svého policistu (ten můj se jmenuje Kozel a je nadporučíkem) bychom měli znát své ministry. Protože jsou však prací pro blaho lidu, který je zvolil, tak zaneprázdněni, že mezi něj nestačí vyjít, jak je povolební čas dlouhý a ten předvolební zase moc krátký, měli bychom najít jinou cestu a jedna mne hned napadá.

Mohli bychom vytvořit novou politickou stranu, jmenovala by se KE KORÝTKU a její program by byl jednoduchý. Každý člen strany by měl nárok na to strávit jeden den na dané politické stoličce, kterou by si strana vybojovala a to samozřejmě se vším, co k tomu náleží - jídlo v parlamentní kantýně, hlasování, či dokonce možnost mluvit k ostatním politikům a samozřejmě i svůj díl na platu.

Za jeden rok, by tak v tuzemsku přibylo 365 lidí, kteří by mohli na otázku v úvodu odpovědět ANO.

Vím sice, že v daném objemu jsou započítány i dny volna, prázdnin a dalších žroutů času, ale nepovažuji to za neřešitelné, prostě by někteří strávili v parlamentu jen půl den. I tak by se mohlo stát, že to bude více, než v součtu stráví za rok samotní politici.

Vezmeme-li pak v potaz pětileté volební období, pak to máme krásných 1.825 občanů/politiků, což už by ze strany mohlo udělat jedno z největších uskupení politické scény a růst se dá dokonce i velmi dobře předvídat. Jedním dnem by si totiž dokázali členové strany vydělat více než mnozí z nich jako občané a zaměstnanci za měsíc a v případě příjemců minimálních důchodů, i za měsíců několik.

Na závěr se však musím zamyslet nad průlomovou otázkou, kterou je anglický název strany, aby dobře ladil s novým názvem státu. Bohužel si nevím rady a věřím, že mi někdo ze čtenářů, či zájemců o členství, napoví.