Po několikaměsíční odmlce jsem se rozhodl zveřejnit další blog ze série Netušené souvislosti, kterou jsem uvedl v život na začátku roku. Tentokrát se jedná o souvislosti, které se nás přímo dotýkají, i když se to občas nezdá.
První zpráva zveřejněná na serveru E15 říká, že Česko rychle stárne. Ekonomice budou chybět statisíce lidí. Skutečnost, že mortalita je nižší než natalita je známá již desetiletí a tento trend platí hlavně pro "rozvinuté" ekonomiky. Bohužel to nezachrání, ani továrny na děti, ve které se změnili některé rodiny, s cílem žít jen z příspěvků a podpory státu a to bez toho, aby sami rodiče přidávali do "společné" pokladny přidanou hodnotu, tedy standardně pracovali.
I přes tento dlouho známý fakt, však značně pokulhává legislativa a to nejenom ta česká. Tato totiž řeší raději genderové, než věkové otázky a odvolává se, co se týče věku, na dle mého nesmyslné obecné hranice odchodu do důchodu, které paušalizují něco, co se zobecnit nedá.
V devadesátých letech minulého století, jsem měl možnost pracovat téměř rok jako průvodce cestovního ruchu na Hradě Křivoklát a pozorovat, jak obrovský rozdíl byl mezi lidmi důchodového věku z Čech a ze Západních zemí. Zatímco cizinci neměli problém vyjít 102 schodů do nově otevřené věže, čeští důchodci často zůstávali na druhém nádvoří, protože nezvládli ani 20 schodů do překrásné hradní kaple.
Dnes je však situace jiná a na svých cestách na elektrické jednokolce se setkávám s více a více aktivními důchodci jezdícími na kolech, bruslích, či prostě se svižně procházejícími na mnohakilometrových výletech.
Je třeba neodřezávat aktivní lidi jen proto, že je jim XX let. Tito lidé ani zdaleka nepatří do starého železa a mnohdy svedou mnohem více než mladíci a mladice, kteří hledají zaměstnání, ne však již práci. Protože však nemají již sil tolik, jako zamlada, je třeba řešit i například otázku délky pracovní doby, či formátu zaměstnání, jen tak bude možné získat a ne tratit.
V této souvislosti pak můžeme navázat druhým článkem, který vydala redakce iHNED. Tento nese název Průmyslová revoluce 4.0: Za 10 let se továrny budou řídit samy a produktivita vzroste o třetinu. Jak píše magazín EKONOM, bude možné zvýšit efektivitu až o třetinu. Pro mne, jako člověka, který prožil většinu svého profesního života s logistikou a jejími řetězci, v továrnách a distribučních centrech, je tento trend jasný. Stejně jako skutečnost, že díky 30% nárůstu efektivity naroste i objem nadvýroby a tím pádem odpadu a to minimálně o 50%.
Možná, že Vás překvapí, když Vám řeknu, že existují odvětví, kde každý druhý výrobek se stane odpadem dříve, než se prodá. O tom, že existují i obrovské hřbitovy nových aut jsem psal, a proto se nebudu opakovat.
Při čtení tohoto článku my vytanula na mysli slova mé maminky, které jsem po jedné osobní zkušenosti, vyprávěl o automatizovaných vysokozdvižných vozících, které i přesto že jsou až o polovinu pomalejší než vozíky řízené lidmi, jsou ve skutečnosti dvakrát rychlejší, co se týče objemu vykonané práce. Tomuto říkám "LOGISTICKÝCH PARADOX" a podobných příkladů při přednáškách uvádím několik a všechny jsou z praxe.
Maminka řekla:"To je hezké, a co budou dělat lidé?"
A má pravdu. Lidé jsou z konceptů průmyslu 4.0 raději vynechávání, jsou totiž nespolehlivým faktorem. Je to jen "nutné zlo", jehož výhodou je však levná pořizovací cena a nahraditelnost. Myslím, že i proto se s většinou z nich zachází, tak jak to v továrnách vidíme, tedy jako se spotřebním materiálem.
Nebudou-li však mít lidé zaměstnání, či možnost pracovat, nebudou mít prostředky a pak se 30% navýšení efektivity odrazí v tom, že ne 50%, ale 90% nových výrobků se rovnou vyhodí.
Při tom všem se nezapomíná na ekologii a jsou společnosti, které investují do čistého prostředí více, než ze zákona musí. Jednou z takových společností je společnost ArcelorMittal, který díky investici 35 mil Kč, chce snížit objem vypouštěného prachu.
S ohledem na projekty INDUSTRIAL UPCYCLING, které realizuji, se dovolím zeptat. A co druhotné zužitkování? Tento prach se totiž ve světe stal již standardně obchodovatelnou komoditou využívanou například ve stavebnictví a proto proč raději neinvestovat tuto částku do "sběrny" a procesního zužitkování v rámci globálního trhu. Prach by tak byl nejenom dobře využit, ale společnost by namísto výdajů, mohla zvednout i svou profitabilitu a to v rámci dlouhodobě udržitelného rozvoje, což mi připadne efektivnější jak pro její ekonomiku, tak pro životní prostředí.
Nevím co na to město Ostrava, či další průmyslové aglomerace, ale což takhle využít příkladu ze zahraničí a vybudovat solární cyklostezku, která nejenom, že bude sloužit jako místo bezpečné a bezemisní přepravy pro jednotlivce, ale zároveň bude i generovat elektřinu nejen pro veřejné osvětlení, ale i domácnosti. Výše uvedený prach by se tak mohl využít například na její základy.
Dnešní, poměrně dlouhý článek, zakončím pohledem do daleké Číny, která se díky vstřícnosti prezidenta, politiků i businessmanů začíná silně etablovat i v naší kotlině. Množství investic roste, stejně jako závodů. Na rozdíl od čínských dělníků, ti čeští tolik nereptají a mnohdy je výrobní síla a snížené logistické náklady pro obchod uvnitř Evropy, zásadním kritériem pro přestěhování businessu i morálky.
Hlavně nad tou druhou je nutno se zamyslet před tím, než budeme oslavně jásat nad dalším vstupem zahraničního kapitálu. Jedním z dobrých příkladů je avizovaná možnost výstavby datacentra jednoho z největších tzv. tradingových portálů světa ALIBABA.COM na Českém území. Tato společnost, je vlastněna jedním z nejbohatších čínských obchodníků a ve svém motu má že na ní najdete vše a bezpečně.
S prvním mohu souhlasit, protože co jinde nenajdete na ALIBABA to jistě bude s tím druhým, po vlastních zkušenostech delších než jednu dekádu souhlasit nemohu.
ALIBABA totiž než bájného hrdinu připomíná pravý opak, tedy jeskyni loupežníků, která se plní z kapes snílků a od vstupu na burzu i investorů. Čím dál větší množství "certifikací" typu PREMIUM, GOLD, PLATINUM apod. má dávat kupujícím jistotu obchodního partnerství. Opak je pravdou.
Vymahatelnost je v případě nedodržení, a prachsprostého okrádání nulová a nejenom to. Čínští obchodníci ještě výrobky a zakázky okradených zákazníků staví na obdiv jako reference, samozřejme bez dodatku, že jediné co se jim skutečně povedlo, bylo okradení dalšího z klientů.
