Není hnízdo, jako hnízdo

V přírodě můžeme narazit na různé výtvory přírodní architektury a nápaditosti. Od vlaštovčích hnízd v rozích oken a pod střechami, přes nory Brhlíků, až po obrovská hnízda supů a orlů budovaná na skalách. A nebyl by to člověk,

kdyby se je nesnažil zkopírovat všechna.

A mnohdy, když jedna inspirace nepomůže, pomáhá si druhou, třetí, těžkou technikou a když ani to nepomůže, ohne si vzory obrazu svému. Ptáci jsou totiž "blbí". 

Neví, že potřebují střechu nad hlavou. Neví, že jim v létě je horko, když svítí sluníčko. Neví, že jim je v zimě zima. Neví, že potřebují televizi, wifi, pračku, chladničku a mrazák a samozřejmě i pokoj pro hosty. Neví, že by si měly jídlo před jídlem mýt a že by se měly koupat a měly by se oblékat. Prostě ví úplný kulový.

A i přesto zpívají, a mnohdy krátce, ale čarokrásně.

Jsou lidé, kteří si staví hnízda a místo zpívání jen skřehotají, za to usilovně a dlouho.

Staví si hnízda čapí, aby do nich jako straky nanášeli odcizené poklady a dobrovolně pak přijímají kukaččí vejce v domnění, že se z nich vylíhnou zlaté slepice, či slavíci.

Čím větší hnízdo tím lepší

a nejlepší na tom všem je, že pro výstavbu toho jejich, nevznikly tisíce jiných

nebudou totiž překážet, při pohledu

na slunce ze zahrádky vlastní restaurace

s druhou Michelinskou hvězdou