Včera jsem si dovolil srovnat hnízda ptáků, dnes se podíváme na příbytky lidské, resp. na chaty, či přístřešky. K napsání mne "vyzval" příspěvek na youtube, který prezentuje chatu ve formě prefabrikátu. Na rozdíl od jiných,
tato chata má ducha.
V jednom z příspěvků loňského roku jsem zmiňoval, že i naše rodina měla kdysi chatu. Byla postavena krátce po začátku 20 století, postavil můj pradědeček. Chata stála jako jedna z prvních pod tzv. Valentovým mlýnem na řece Berounce u obce Sýkořice. Za téměř století vyrostlo na břehu spoustu chat dalších, mnohem honosnějších, ale jen ta jediná měla pro mne ducha doby.
Hráli jsme si tam s bratrem a kamarády, naučili jsme se plavat a plavávání 50m od vrbiček k chatě na prvního dubna, bylo každoročním zážitkem, na který se nezapomíná, hlavně když kolem plavali ještě občas kry.
Dnes již chata naší rodině nepatří, a když jsem začal psát tento článek, posmutněl jsem, že i kdybych ji mohl navštívit, pravděpodobně bych tam již ducha doby svého mládí, hledal marně.
O to více mne však oslovil projekt prefabrikátu, kterým si jeho výrobce dal za úkol, vytvořit "chatu", či přístřešek, s minimálním dopadem na prostředí, do kterého bude zasazen, jehož cílem není jen srůst s přírodou, ale plout nad ní v prostoru.
Doporučuji všem shlédnout celé video, které je umístěné níže. Pro ty z Vás, kteří neovládají angličtinu, jen několik základních informací.
Celá stavba používá jako základní element vysloužilé námořní kontejnery a to konkrétně 40" a to v počtu 4 kusů. Stojí na 9 ocelových pilířích a propojení stavby s pilíři obstarávají jen šrouby a v několika místech došlo i ke svařování.
Snahou tvůrců byla minimalizace zásahu nejen do přírody, ale i použitých materiálů a zachování industriální podoby. Co táké chtěli, bylo maximální vizuální spojení vnitřního a vnějšího prostoru a proto to nezvykle velké množství skla, které je skutečně od stropu až po podlahu a vytváří prostorná posuvná okna. Tato jsou nejen z delších stran, ale i ve stropě a dávají nádech propojení se všemi živly - zemí, vodou i vzduchem.
Zajímavou informací je jistě i skutečnost, že při stavbě bylo použito 9.000 šroubů.
Budova stojí ve Švédsku a větším teplotním rozdílům čelí zlepšenou izolací.
Když jsem procházel stránky výrobce, zjistil jsem, že obě stavby nejen dělí století, ale i cena.
Chatu na břehu Berounky postavil můj pradědeček vlastníma rukama, v době kdy peněz nebylo nazbyt, a přesto dokázala přežít bez úhony století. Výrobce prefabrikátu chce téměř půl milionu dolarů, i když sám ví, že hodnota samotného materiálu je desetinásobně nižší.
U jedné chaty duch zůstal, u druhé se změnil v ducha peněz. Je to škoda, protože obě měly stejnou možnost, dávat radost celá staletí.
