Někdo to rád horké

Byl a je titul úžasného filmu i méně úžasného muzikálu, který se v některých destinacích původnímu snímku nejen nepodobá, ale vyvolává spíše depresivní, než optimistickou náladu. Myslím však, že film bude brzy zakázán.

Důvod je jednoduchý, film by totiž mohl být považován za přímou provokaci. Téměř na celé Zeměkouli totiž dochází k teplotním výkyvům, které v mnoha destinacích, vedou k zatím nejvyšším historicky evidovaným teplotám. V květnu letošního roku dosáhly například v oblasti Palodi, ležíci v severním Rajahstánu, v Indii, neuvěřitelných 51°C.Tato skutečnost dostala oblast do nelichotivého žebříčku historicky nejteplejších míst na zemi, ovšem prvenství má v hustě obydlené oblasti.

Ať si říkají politici, odpůrci globálních změn podnebí, ropné lobby a mnoho dalších co chtějí, za změnami, dnes již nevratnými stojí mimo jiné i neustále zvyšování objemu emisí CO2, ale i dalších plynů, které s každou mezinárodní dohodou, každým dalším slibem na změnu jen rostou.

Dobrým zdroj informací je  například server CARBONBRIEF, kde se dozvíte v přehledné podobě jak to s vývojem je.

Jedním z důvodů zhoršování situace je OBCHODOVÁNÍ S EMISNÍMI POVOLENKAMI, tedy věc, kterou se mnozí politici chlubí, a ačkoli je v přímé souvislosti se zkrácením života na Zemi. Stejně negativní vliv má i například vychvalovaný vývoj v oblasti odbouratelných bioplastů, u kterých se zjišťuje (jak mimo jiné píše list THE GUARDIAN), že se nerozpadají tak, jak indikují jejich výrobci a jedná se spíše o tzv. GREENWASHING marketing.

S ohledem na neustále rostoucí teploty na Zemi a radikálnější výkyvy teplot je velmi zajímavé si položit otázku, jak je možné, že fauna a flora se dokáže přizpůsobovat podstatně lépe, než to činí lidé. V této souvislosti mne zaujala studie vědců Oregonské univerzity zaobírající se možností, že i lidské tělo by si mohlo vyrábět ochrannou vrstvu samo, tak jak to známe u mnohých zvířat a tak bychom nemuseli například používat krém na opalování a další dobře prodejné NUTNOSTI dnešního člověka.

Ačkoli lidé často přirovnávají chování jiných lidí ke zvířatům, opak bývá pravdou, protože nikdo se v rostlinné a zvířecí říši nechová tak nezodpovědně, jako to činí člověk.

To, že Češi jsou jiní, a všude je mají rádi, se nám sice snaží přiblížit politici, ale skutečnost, že se jméno České  republiky v posledních dnech skanduje ve Švédsku i na ulicích není z důvodu lásky Švédů k českému pivu. Švédští občané protestují proto, aby švédská vláda prodala švédskou uhelnou a energetikou společnost VATTENFALL českému kupci s konty v OFFSHORE rájích.

Z pohledu historického je zajímavé, že Švédi tak hlasitě neprotestovali, když se "jedem hnaný" papírenský průmysl stěhoval ze Švédska do Jižní Ameriky, kde z pralesních řek udělal stoky plné žíraviny, ale Švédsko si ponechalo titul největšího výrobce papíru a zároveň jedné z nejčistších průmyslových zemí, což samo o sobě je protimluv.

Když už jsme odbočili k něčemu tak nepodstatnému jako je voda a její zdroje, pak stojí za vnímání skutečnost, že díky permanentnímu plýtvání vodohospodářů, vodáren, stavařů a mnoha dalších, se již začíná dařit hraní na notu nedostatku vody, jako argumentu pro zvyšování cen.

Největším paradoxem je skutečnost, že cenu vody zvyšují ti, kdož se již desetiletí snaží, aby se jí plýtvalo co nejvíce.

Na úplný závěr takovou bezvýznamnou maličkost, kterou hlásí vědci pozorující dlouhodobě vývoj teploty na pólech a s ní související tání ledovců. V tomto roce se podařilo dosáhnout stavu, kdy přestaly stačit na sledování vývoje standardní grafy, výkyvy jsou totiž mnohonásobně větší, než se ještě před několika desítkami let čekalo.

P.S. den po napsání článku se objevil na The Guardien jiný, který zveřejňuje skutečnost, že v dalších minimálně 33 amerických městech vodohospodáři a vodárenské společnosti, za tichého souhlasu podplacených politiků zakrávali skutečnost, že voda obsahuje více nebezpečných látek, než je povoleno. Ve městě FLINT, o které jsem psal v minulosti, to bylo tolik, že voda byla dokonce hořlavá. 

Přemýšlím, jak jsme na tom u nás, když v pravidelném rytmu, je voda vany našho plzeňského bytu barvy moči s příměsí malých černých uhlíků zanechávajících za sebou černé stopy.