Když se sejde šest kamarádů

Dnešní příspěvek, nebude politický (i když kdo ví), nebude ani ekologický, bude spíše zamyšlením nad rozdílným přístupem k volnému času, okolí, současnosti i budoucnosti a vařím, že bude i inspirací hodnou následování

Dal jsem si za cíl vytvořit svět bez odpadu a to již rok předtím, než vznikla společnost, kterou vedu. Z počátku, když se mne lidé a obchodní partneři ptali na cíl a já jim ho sdělil, chytali se za hlavu a říkali, že jsem blázen jít hlavou proti zdi, že mám raději dělat něco smysluplného, co přinese peníze.

Po jednom roce je však čím dál více lidí a to včetně těch z první skupiny, kteří říkají "to je dobrý cíl“ a dodávají „jak mohu pomoci já?". 

Svět se mění a stejně tak i my samotní, a jediné co zatím bohužel zůstává neměnné je naše schopnost vygenerovat odpad a plýtvat téměř na každém kroku. O minulém víkendu jsem měl při jedné ze svých cest zajímavou diskuzi na téma objem odpadů ve výrobě za socialismu a dnes a pán, s nímž jsem hovořil, indikoval, že tenkrát se plýtvalo mnohem více a to až čtyřnásobně.

Nemohl jsem zcela oponovat, ale ani přitakat, scházela mi data. Při pohledu na dnešní výrobu, kde až 80% zdrojového materiálu může jít vniveč, si však tento objem nedokáži představit. Navíc pamatuji, že pro panelák s 15 bytovými jednotkami a tedy ca 60 lidmi stačil jeden kontejner na odpad, a ten skoro nikdy nebyl v okamžiku vyvážení plný.

Ovšem došlo-li ke čtyřnásobné redukci plýtvání a tvorby odpadu, pak množství, které produkují závody i jedinci dnes, musí být důsledkem něčeho zcela jiného a to nadvýroba a konzumnost společnosti a průmyslu.

Cílem dnes totiž není vyrábět kvalitní výrobky s dlouhou životností.

Cílem je vyrábět hezké věci krátkodobé životnosti.

Životnost musí maximálně vydržet po záruční dobu. Co s věcmi bude pak, již není důležité, důležité je, že si věc zakoupíme znovu a znovu a znovu a znovu....

Abych se však vrátil k samotnému názvu článku, rád bych poukázal na rozdíl mezi tím, jak svůj čas tráví šest lidí v Čechách a jak ho strávili v Austrálii.

Dohodne-li se šest lidí z Čech na společné akci, bývá to často pitka, oslava, pařba, výlet a spoustu dalších možností. Domlouvají se totiž na společném trávení volného času a k tomu práce, jaksi nejde dohromady. Jsou jistě výjimky, ale myslím, že jich nebude moc.

Dohodne-li se šest lidí z Austrálie na společné akci, může to znamenat pěknou dřinu při fyzické práci, která je často naprosto mimo obor či činnost, kterou každý z nich standardně dělá. Na konci je fyzický, hmatatelný výsledek, který často nezmění život jen jim, či je určen pro ně samotné, ale změní život lidem často úplně cizím.

V tomto případě je projektem přestavba starého vyřazeného školního autobusu viz foto výše

na mini cestoví noclehárnu a ubytovnu, s níž budou z Austrálie moci nejdříve cestovat na hudební festival do USA a následně jej chtějí použít jako ubytovnu pro lidi bez domova, či turisty v horském středisku, kde tráví společně dost času.

Skupinu tvoří tři studenti, právník, finanční poradce a inženýr a nikdo z nich s podobnou činností neměl nikdy co do činění. I přesto se rozhodli vše udělat sami a i když je to stálo nejednu modřinu a dost volného času (kdy nemohli pařit u piva a nadávat na nespravedlnost světa) dokázali projekt úspěšně dokončit a nyní jen schází se vydat na cestu.

Cesta byla dlouhá, ale úspěšná

Vím, že i v Čechách se najdou skupiny nadšenců, ale mnohem více je pasivců. Pařících mladých starých, kteří na práci ve svém volném čase nesahají, chtějí si totiž odpočinout, aby mohli v kancelářích přežít další týden.

Ještě více je však u nás zákonů, nařízení a razítek, bez kterých by podobný projekt byl NEPOVOLENÝ. ZAKÁZANÝ. NEBEZPEČNÝ! Myslím, že by se jistě našly i důvody, kdy by bylo možno hovořit o překročení nařízení Evropské Unie. 

Vlastníci, původci a udržovatelé této struktury byrokracie totiž nemají zájem na změně, raději všechny pražské vyřazené tramvaje, plzeňské autobusy, Ostravské trolejbusy, republikové vagony a další, nechají spadnout do odpadu, aby tam mohly hnít jeden, jako druhý a oni se pak mohli další léta zabývat návrhem ambiciózních plánů, co s nebezpečným odpadem dělat.