Domov

Když přemýšlím nad dalšími řádky, ám dilema, co nazývat bych měl domovem. Místo kde jsem se narodil? Místo kde strávil jsem dětství, či snad to, odněhož klíče nosím s sebou v dospělosti. Má stále více pocit, že se mu vzdaluji.

Končí další z cest a cestování teprv začíná, koloběh životů a smrtí jest naším předurčením naším osudem, sbor hlasů latinsky opěvuje krásu a sílu Boha, ale kdo je jím, kdy už setkáme se tváří v tvář?

Jeho slova slýchávám ve svých meditacích, ale tvář zahalena jest mlhou a dálkou, ze které ke mně promlouvá. Už byl jsem mu několikrát nablízku, na jediný okamžik, na jedinou chvilku, abych stačil  jen natáhnout ruku a nic víc.

Bouře a vřava a potopa a slunce a blesky a lidé, lidé ti táhli mne nazpět ze všech sil.

NENÍ ČAS ODEJÍT.

Co mohou vědět, oni o mně a o mém čase. Bouře zloby a lásky a láska bouře a varhany a bez hran domy a bez ostří nože a bez lidí svět a bez světa lidé a myšlenky jedoucí na svém povozu s ohnivými koly. Loukotě ožehly mi obličej a vzpomínka vypálená do čela, z očí vytrácí se žár, byla to pravda či jen přelud, sen, fantazie.

Neznám vlastní osud, neznám Boha, neznám sám sebe a kráčím po hvězdách, poutník se svou holí místo očí.