Dobrý den, nechcete být prezident?

Ze zpráv na internetu na mne útočí prezidentské volby. Kandidáti se nominují sami a čekají, že jim bude tleskáno. Poté co jsem vážně zvažoval vlastní účast ve volbách minulých, tyto vynechám. Proč? Prezident ČR

je jen loutka, za jejíž provázky tahají jiní.

Ne, že by se podobné věci neděli i v jiných státech, tak naivní zase nejsem, ale žiji v ČR, pracuji zde, odevzdávám daně a respektuji často nesmyslné a nesystémové zákony, a proto vidím naši zemi zevnitř lépe, než ty ostatní, do kterých nahlížím pouze z venčí.

To že stávajícím prezidentem není člověk, který my jím býti měl, je pro mne skutečnost, utvrzená i tím, že můj hlas nedostal.

Pohlédnu-li však na situaci z druhé strany, je nasnadě se zeptat jinak.

Jakého prezidenta si ČR zaslouží?

či možná

Jaký prezident si zaslouží ČR?

S ohledem na blížící se 45 křížek na mých aktuálně bolavých zádech, jsem jich již několik zažil, stejně jako vlád a po roce 1989 i politických stran. Jedno měli všichni společné, s lidem se viděli jen na propagačních fotografiích, a to že se již 27 rokem nemusíme oslovovat "soudruzi a soudružky", není a nebylo dílem žádného z nich.

V ČR, resp. ČSFR a následně ČR byl jediný prezident zvolený skutečně spontálně. Ne, že by chtěl, jen neměl sílu říci ne. Byl to nepolitik, a přesto o něm dodnes píší politické učebnice nejenom v tuzemsku, ale i zahraničí a myslím, že jeho si země zasloužila.

Byla bouřlivá, po létech bouří schovávaných ve džbánech a na dnech sklínek a on byl tichým bouřlivákem. Od té doby se však funkce prezidenta zpolitikařila, aby se z ní postupně stala bezzubá štika, přesvědčující všechny a všude o své pravdě.

Ta jedna o tom, že klimatické změny neexistují a ta druhá o tom, že kouření je vlastně zdravé, stejně jako tucet sklínek spiritu, či desítka pivíček na dobré zažívání či na sportování a nebo kulturu a nebo jízdu na kole.

Z kdysi hrdého národa, hrdých lidí, se opět stali ohybači hřbetů, tentokrát však mají něco navíc, mohou si křičet do světa, ne jen do zdí železné opony, či zdí hospodských. Koho si zaslouží národ pracovitých rukou a jenž udělá, co mu kdo řekne, jen když z toho něco kápne? 

Máme lesy, ale za dřevo se platí, tak je vykácíme.

Lesy a mamon

Máme ještě přírodu, pole a louky, ale za beton se platí, tak je zastavíme (68% průmyslových hal se staví spekulativně)

Máme dost vody, tak ji znečistíme, za špinavou se totiž neplatí víc, ale za tu čistou pak i deseti a brzy i stonásobek (tak co bychom nemyli ulice měst pitnou vodou a nekropili s ní asfalt na permanentně opravovaných dálnicích)

I přes to všechno, resp. právě pro to všechno si myslím, že ČR si zaslouží prezidenta nepolitika, ale Člověka. Člověka s pevnou vůlí a snahou dosáhnout změny. Ne pro svůj osobní profit, ale pro zemi, v níž žije, vyrostl a chce, aby v ní žili i další generace jeho rodu.

ČR si zaslouží prezidenta v produktivním věku, jasně smýšlejícího i definujícího myšlenky bez nápovědy našeptávačů, kterých se vždy najde dost.

ČR si zaslouží prezidenta, který nebude chodit o holi a shrbenými zády ukazovat, dělejte si s národem co chcete, jen ať máme dost chlastu, požitků a kouře.

ČR si zaslouží člověka jenž řekne ne skládce v níž se jeho země mění a lidem, kteří v ní nic jiného než odpadkový koš Evropy a světa nevidí.

Odpadkový koš světa má mnoho podob

ČR si zaslouží člověka, pro kterého každý bude člověkem.  Člověka jenž bude schopen srozumitelně používat nejen ruštinu, ale angličtinu, němčinu a případně i další jazyky.

ČR potřebuje LEADRA, ne managera.

Zeptáme-li se, jaký prezident si ČR zaslouží, pak je nutné si nejprve říci, co ČR je.

Nejsou to je dvě písmena, či zkratka názvu země. ČR je srdcem a mělo by být i plícemi a krví Evropy. Jsme v jejím jádru, ale hlavně jsme v jádru vlastní země, státu, jenž své hranice vytyčil horami a řekami a své hrady a zámky rozsel v husté síti. 

ČR si zaslouží otce, či matku, kteří by byli zahradníkem, jenž dokázal by zemi dát řád. Architekta, jenž nevidí jen hodnotu jedné cihly, ale města a státy, v jejich růstu a expanzi v souladu s přírodou a jedinečnou krajinou. Zaslouží si vůdce, jenž v podobě muže, či ženy nebude se bát vzepřít nátlaku a lákadlům lobbistů, pod jejichž medovými řečmi a úplatky do vlastních kapes, mnohdy změkne, a nechává se vést směrem určeným druhými.

Potřebujeme osobnost. Ne narychlo ušitého Kašpárka, chopícího se příležitosti, jenž za pomoci peněz, vlivu a medií bude hrát pro ostatní dobře zaplacené divadlo.

Potřebujeme toho, kdož zase z role hlavy státu udělá roli důstojnou, a kdo se bude chtít stále učit, ne pro titul a certifikát, ale pro to, aby věděl a své znalosti dále šířil.

Najdete-li takovou osobu, dejte nejenom mně, ale nám vědět, protože jistě nebudu sám, kdo bude chtít po těch letech absence zase jednou říci

TO JE NÁŠ PREZIDENT, A JSEM NA TO HRDÝ STEJNĚ JAKO NA ZEMI V NÍŽ SPOLU S NÍM ŽIJI A PRACUJI.