Dobrý den kašpare

Nevěda co říci, povolání byly dvorní šašci, než s roličkami dovolit si mohli povědět, to za co jiným setnuta byla by hlava. Dnes tu již nejsou a místo nich špičaté boty nocí politici a chlubí se,kdo zasáhne bolestivějí.

Posledním z rodu bláznů není nikdo z nás, ač chtěli by jsme pochopit Moudrost Bláznovství nemáme sil, ani nemáme dostatek pochopení pro myšlenku.

Já, co znamená Já ve srovnání s my. Pouhé Já.

NE ač jen jediným zrnkem písku na poušti, jedinou částečkou prachu nejsme pouhým jedincem. My jsme kamenem, nedílnou součástí koloběhu vesmíru a není se třeba příti o víru, protože její podoby vytvořeny byly opět pouze lidmi, těmi kteří žili před námi i těmi kteří budou žíti po nás.

Nač dbáti na časovou posloupnost není snad pouhým záchraným kruhem společnosti, aby neutopila se ve vesmíru rozměrů a prostoru?

Stále nové definice, a snaha změřit jeho velikost končí neúspěchem, ale přesto přidržujeme se každého stébla věříce v naší záchranu.

Jen někteří dokázali se odpoutat od této skutečnosti, od věčného strachu z prostoru, jen někteří a byla jich malá hrstka. Pan Ghaudi například. Viděli jste jeho katedrály, jeho parky, kde ocitnete se v okamžení ani nevíte, tak nějak vypadal vesmír před svým vznikem z „ničeho“. Roztříštěné kousky a najednou chrám uctívaný na celém světě ne pro svoji krásu, či odlišnost nýbrž pro svoji tajemnost a přístupnost každému, kdo chce pochopit.

Nejíti sám. Těžko může býti poustevníkovi jenž každým dnem na cestě do práce obklopen jest lidmi, jen zavříti své smysly a další kniha může býti napsána, další řádky vloženy na panenský papír moderní doby a tiskárna již těšící se na vychrlení dalších listů jako lávy ze sopky, která probudila se ze svého dlouhého spánku a křikem dává najevo jaký hrozný sen se jí zdál.

Why are we looking to it with fear? Is it something to fear about? I don´t think so, we must be, as we should be, part of this vulkane. Imseparable part of the life on the Earth.

Jak stojí psáno v tolika knihách, žít s ní, v ní,  její součástí být a snít o jednotě ještě pevnější než ta, která je nyní váže. Neměli bychom ždímat její zdroje do poslední kapky, stáváme se vrahy a zároveň sebevrahy sebe sama. Co ti další, kteří určeno mají přijít a vystřídat nás na těchto sedadlech, mají ještě šanci budeme-li pokračovat?

Říká se že ano, ale ono se říká spousta věcí, a spousta se toho napíše, bludy cpané lidem, hloupostmi naplněné noviny a hesla KDO NEČTE BLESK VÍ KULOVÝ.

Ztráta důstojnosti vzíti ho do ruky, stejně jako spoustu dalších a politické strany vytvořené jen pro bouře a ultumení myslí vydávají si vlastní letáky a propagandistická hesla bez významu.

Jen vetřít trochu pálící směsy do již tak bolavých očí a pak poslouchat křik křičících nazývajíc ho tak hlasem lidu.

Nechápu, a asi nikdy nepochopím tuto cestu, i když její účel je mi dávno znám. Nejbolestivější bývají zjištění že lidé zapomínají knih. Mluvím-li o knihách nemyslím tím brak z edic, kde po obměnění jmen, dají odlišný název a je zde nová kniha do sbírky. Kniha měla by býti duchovní oporou, a ne pouhou berličkou vlastního ega. Státi se superhrdiny, proč? Máte to zapotřebí.

Bohužel ano.