Den, kdy zemřel Zeman

Bylo to jako by odešel sen. V zemi nebylo nikoho, kdo by jméno Zeman neznal a nemiloval ho. Jako člověk, nenápadný. Jako čin, vichřice, která za sebou zanechala stopy nesmazatelné a to nejenom v tuzemsku, ale i v zahraničí.

Byl Zemanem, k jehož jménu velké "Z" patřilo jako titul a přesto, že ho řadilo na poslední místo abecedy, je uváděn často na jejím začátku.

Na rozdíl od zemanů, kteří své zemanství brali jako stav, on je bral jako jednu z linek svého života. Linku, k níž přidával s oblibou další a další a vytvářel celé světy, v nichž žili mladí i staří, v nichž fantazie neměla hranic a čas, byl pouhým nástrojem k jejímu dosažení.

Takový byl

KAREL ZEMAN

Jeden z nejlepších tuzemských animátorů či grafiků minulého století. Muž, který se rozhodl se nevydat v přímých šlápějích svého soukmenovce pana Trnky a loutkové školy, ale cestou vlastní.

Pan Karel Zeman se narodil 3.11.1910 a v tomto roce by se tedy dožil již 106 let. Zemřel pouhých sedm měsíců před sametovou revolucí ve městě, které je již minulostí a jmenovalo se GOTTWALDOV.

Za svého života režíroval a stvořil 31 filmů, z nichž minimálně sedm se vysílá každý rok, a každý rok, získává nová srdce a rozehřívá ta starší a to i bez 3D brýlí a smršti barev.

Pan Zeman se do srdce národa zapsal tak pevně, že si vysloužil vlastní muzeum, tedy spíše muzeum vlastní tvorby, situované v centru stověžaté Prahy na dohled od Karlova mostu. 

V roce 2010, kdy se slavilo sté výročí narození tohoto mistra animace a snových příběhů, vyšel na serveru iDNES článek o významu práce tohoto autora z pera nejúspěšnější autorky roku 2015, Mirky Spáčilové. Článek je dobrý, ale vyšel i další, mnohem obsáhlejší a mému srdci milejší, článek na serveru Neviditelny pes, z pera Ivo Fencla.

Byla to doba, kdy jméno ZEMAN bylo synonymem kvality českého umu, citu pro věc a života.

V té době však republikou již projížděl jiný pán shodného jména. Namísto osobního vozu, dal přednost soukromému autobusu a namísto práce, dal přednost politice plné velkých slov a žádných činů. V té době, dobrovolně ukončil svůj trvalý odchod z politiky, aby se do ní na svém ocelovém oři hrdě vrátil, a s ním, vše co zastával.

Cesta slibů a dýmu v němž se rozplývají

Plané sliby. Kouření vždy a všude. Alkohol jako standard a mnohem více.

Bylo toho tolik, že národ nevydržel a zvolil si jej jen o pár let později, svým prezidentem. Prezidentem lidu, jak se sám rád nazýval, jako tolik jeho předchůdců zastávajících stejně nazvanou pozici loutky před Sametovou revolucí.

A tak se jméno ZEMAN, MILOŠ ZEMAN, stalo dalším synonymem České republiky. Synonymem tak silným, že i jeho oficiální životopis skutečnost, že z politiky navždy odešel, aby se pak s pompou zachránce národa vrátil, jaksi zapomněl.

V zahraničí si jméno ZEMAN již také pamatují a při jeho vyslovení se jim objevují následující obrazy - prezidentská viróza, dým v nekuřáckém hotelu, ruské a čínské oslavy, prodaný Krteček a spousta, velká spousta kamarádů. A samozřejmě i negativní postoj k imigrantům, který ač na počátku pouze protestním, stal se později ukázkou prozíravosti (jak mnozí naznačují). Otázkou jen zůstává, jak daleko světelný kotouč prozíravosti, vlastně dosvítí.

Došlo to tak daleko, že některé přední lokální informační servery se zařekly, že jméno Miloš Zeman, již nikdy nezmíní. Jsem zvědav, zda-li u nového prezidenta s koblihou místo královského jablka a kusem salámu místo žezla, budou postupovat stejně.

I když to je obtížné, věřím, že odkaz Karla Zemana, zůstane tím, co si při jméně ZEMAN za pár let nejen v zahraničí, ale i v tuzemsku,lidé vybaví a pomohou tak smazat, zatuchlý odkaz jeho jmenovce.