Mimozemštané se nám neozývají...

Nedávno  proběhlo 50.  výročí prvního  pokusu o  zachycení nějakýchsignálů mimozemských civilizací. Za celých  50 let žádný signál zachycennebyl. Co se z toho dá usuzovat?

     Vznikly různé  teorie, na jaké  vlně by asi  tak mohli mimozemšťané
vysílat. Jedna z teorií třeba tvrdí, že musí používat vlnu 21cm, protože
to je  vlna, na které se  ozývá mezihvězdný vodík, takže  tuto frekvenci
musí  všechny inteligentní  bytosti  ve  vesmíru znát.  Nesmyslnost této
teorie pochopí každý radioamatér. Proč  by měl někdo rozumný používat ke
komunikaci  právě   tenhle  kmitočet,  na  kterém   je  nejvíc  rušivého
kosmického šumu?
     Zatím  si  také  asi  nikdo   nepoložil  otázku,  proč  vlastně  by
mimozemšťané měli používat právě  radiové vlny? Copak vyspělá civilizace
nedokáže vynalézt nějaký lepší způsob komunikace?
     A.  G.  Wells  ve  svém  románu  "Válka světů" popisuje strašidelné
válečné stroje  Marťanů, které se  navzájem dorozumívají nervydrásajícím
houkáním sirén, tedy jakousi  akusticky vysílanou marťanskou morseovkou.
Ani tak  úžasný fantasta jako  Wells si v  té době nedokázal  představit
žádný lepší způsob  komunikace. Přitom jen pár let  poté byly vynalezeny
radiové vlny. Copak asi už dávno vynalezla civilizace, která má za sebou
vývoj o miliony let delší než my?
     Přitom i  my už víme o  lepším způsobu dálkové komunikace  než jsou
radiové  vlny.  Lze  použít  třeba  modulovaný  laserový paprsek, pomocí
kterého  se dá  přenést mnohem  víc informace  než na  radiových vlnách.
Kromě  toho se  laserový paprsek  v kosmickém  vakuu nerozptyluje, takže
jeho  intenzita  se  vzdáleností  neklesá  nebo  aspoň  ne  tak moc jako
intenzita radiových vln. Je ovšem nutné velmi přesné nasměrování paprsku
na cílovou stanici. To by ale pro vyspělou techniku neměl být problém.
     Takový  úzce  směrovaný  paprsek  je  ovšem  mimo  cílovou  stanici
nezachytitelný. Pokud  tedy mimozemské civilizace  používají ke vzájemné
komunikaci  nějaké podobné  paprsky  (což  je velmi  pravděpodobné), pak
nemáme šanci jejich vysílání zachytit. I kdyby takový paprsek vedl kolem
nás třeba jen pár set kilometrů  od naší Země, tedy mimo naši atmosféru,
pak se o něm ani nedozvíme.
     Mimozemšťané by samozřejmě mohli nasměrovat nějaký paprsek přímo na
naši Zemi,  anebo k nám  třeba vyslat nějaké  radiové signály, pokud  by
stáli o spojení s námi. Je ale otázka, proč by o to měli stát.
     Zkusme si představit, co bychom asi dělali my, kdybychom se dostali
do nějaké planetární soustavy nějaké cizí  hvězdy a našli tam na některé
planetě  civilizaci  mimozemšťanů.  Nejprve  bychom  nepochybně zkoumali
takovou planetu  jen zdálky. Přijímali  bychom jejich radiové  vysílání,
možná by  se nám ho podařilo  i rozluštit. Mohli bychom  se tak z jejich
vysílání  dozvídat spoustu  informací o  jejich životě  ještě dřív,  než
bychom  se pokusili  s nimi  navázat spojení,  než bychom  na té planetě
přistáli.
     Myslím,  že můžeme  předpokládat, že  mimozemšťané se  budou chovat
podobně,  když  objeví  naši  planetu.  Budou  zdálky  monitorovat  naše
vysílání. Budou  sledovat naše televizní  programy. Podle nich  si budou
dělat  představu,  co  jsme  zač  a  jak  žijeme.  Uvidí  stovky mrtvol,
hektolitry  krve,  jedinou  nepřetržitou  řadu  zločinů,  hrůz,  podrazů
a děsu. Vůbec se  nedivím, že mimozemšťané nijak netouží  mít s takovými
nebezpečnými  tvory cokoliv  společného. Proč  nás jen  opatrně z  dálky
pozorují a snaží se vyvarovat jakéhokoliv styku s námi.
     Až budete zase někdy sledovat  v televizi nějaký akční hollywoodský
film, zkuste  si představit, že  spolu s vámi  se na ten  film dívají ve
svém létajícím  talíři i mimozemšťané  a podle toho  filmu se rozhodují,
zda mají s námi navázat nějaký kontakt anebo nás ponechat svému osudu.