Jak mne major Gagarin zachránil

Před  padesáti  lety  mne  major  Gagarin  zachránil před pětkou zezeměpisu. Byl  jsem zrovna vytasený k  tabuli a dost jsem  plaval. Už tovypadalo  se mnou  velice neslavně,  když tu  najednou zachrchlal školnírozhlas a z  něj ředitel školy vzrušeně vykřikoval:  "Pusťte si rádio podrátě! Je tam první člověk ve vesmíru!"

Radio po drátě tehdy bylo v každé třídě. Ze zkoušení už tedy nebylo
nic, až do konce hodiny jsme poslouchali reportáž o letu prvního člověka
ve vesmíru. Učitelka  napsala na tabuli velkými písmeny  to jméno, které
až do  té chvíle nikdo  neznal: "Nadporučík Kazarin".  Ono z toho  rádia
opravdu nebylo  to jméno moc dobře  rozumět. Vlastně se daly  poznat jen
jakási hlášení, že teď letí na Afrikou,  teď přelétá moře, a už se blíží
k hranicím Sovětského svazu.
Pak zazvonilo a my se vyhrnuli na chodbu. A zírali jsme: Ona tam už
byla obrovská nástěnka o prvním člověku ve vesmíru. Dokonce i s barevnou
fotografií kosmonauta ve skafandru! Až do  té chvíle nikdo z nás neviděl
jak vypadá kosmický skafandr.
Až potom jsme se dozvěděli od těch, kteří zrovna měli toho učitele,
který se staral o školní nástěnky,  jak to bylo. Když zaslechl tu zprávu
z rádia,  dal si  okamžitě donést  nástěnku z  chodby, dal  z ní všechno
strhat pryč,  napsal tam přes  celou nástěnku úhlopříčně  obrovský nápis
"První  člověk  ve  vesmíru!",  jménu  se  raději  vyhnul, místo něj tam
připleskl  fotografii nějakého  potápěče ve  skafandru, a  nástěnka byla
hotová.  Tehdy skutečně  nikdo  nevěděl,  jak vypadá  kosmický skafandr,
takže  nikdo nic  nepoznal. Rusové  o tomto  velkolepém úspěchu  všechno
utajovali.  Ještě dlouhá  léta potom  svět znal  jen jedinou fotografii:
Jakousi skleněnou  přilbu s nápisem  CCCP a s  obličejem majora Gagarina
uvnitř. Jeho kosmická raketa byla utajená ještě víc. Řadu let byla známa
jen  černobílá nejasná  neostrá fotografie,  na níž  se dal rozeznat jen
stín špičky jakési rakety nad oblaky dýmu.
Možná se to  dnes zdá neuvěřitelné, že o  takovém obrovském úspěchu
se  nikdo  nic  nedozvěděl.  Sověti  ale  opravdu  utajovali  vše,  a to
i o  svých největších  úspěších. Z  časových údajů,  které jsou  dnes už
známy, vyplývá,  že major (tehdy  nadporučík) Gagarin letěl  vesmírem už
v době, kdy jsem se ráno teprve chystal do školy. Měli jsme doma puštěné
rádio,  ale  nebyla  v  něm  ani  zmínka  o  tom, že odstartovala nějaké
kosmická raketa, natožpak o tom, že  vesmírem letí první člověk. Když ve
škole  začalo  vyučování,  major  Gagarin  měl  už  půlku letu za sebou,
a pořád nikdo nic  nevěděl. Ticho po pěšině. Sověti  tuhle zprávu vydali
až teprve  tehdy, když už se  to dál utajovat nedalo,  protože kosmickou
loď majora Gagarina už zachytily všechny radary na celém světě a všichni
u nich slyšeli, že z radiových signálů té lodi se ozývá hlas člověka.
Všichni jsme  tedy povinně museli jásat  nad novým velikým úspěchem
sovětské vědy a techniky, a přitom jsme ani pořádně nevěděli, co vlastně
oslavujeme.
Nebylo  to nic  mimořádného. Sověti  vždycky utajovali  všechno bez
ohledu,  zda to  byl jejich  úspěch nebo  neúspěch. Příkladem  mohou být
třeba  Van  Allenovy  pásy.  Pro  nezasvěcené:  To  jsou  oblasti  silně
radioaktivního kosmického záření, které  krouží kolem zeměkoule ve výšce
několika  tisíc  kilometrů.  Tyhle  pásy  objevily  jako  první sovětské
družice.  To ovšem  víme až   dnes, protože  Sověti tenhle  objev nikomu
neprozradili.  Svět  tedy  musel  počkat,  až  tyhle  pásy  nezávisle na
Sovětech  objevily americké  družice. Američané  tenhle objev samozřejmě
zveřejnili, a teprve až potom mohl Van Allen tyhle pásy neobyčejně silné
radioaktivity popsat a vysvětlit. Sověti na tom neměli žádnou zásluhu.
Vyvstává  ovšem  otázka,  k  čemu  tedy  byly  všechny  ty sovětské
kosmické lety a  objevy, když se o jejich výsledcích nikdo  nedozvěděl a Američané to
museli objevit všechno  znova sami, a teprve až potom  mohly ty objevy k
něčemu být.
Ale vlastně jsem na tuhle  otázku odpověděl už na začátku: Kosmický
let majora Gagarina mne zachránil od pětky ze zeměpisu.