Před padesáti lety mne major Gagarin zachránil před pětkou zezeměpisu. Byl jsem zrovna vytasený k tabuli a dost jsem plaval. Už tovypadalo se mnou velice neslavně, když tu najednou zachrchlal školnírozhlas a z něj ředitel školy vzrušeně vykřikoval: "Pusťte si rádio podrátě! Je tam první člověk ve vesmíru!"
Radio po drátě tehdy bylo v každé třídě. Ze zkoušení už tedy nebylo
nic, až do konce hodiny jsme poslouchali reportáž o letu prvního člověka
ve vesmíru. Učitelka napsala na tabuli velkými písmeny to jméno, které
až do té chvíle nikdo neznal: "Nadporučík Kazarin". Ono z toho rádia
opravdu nebylo to jméno moc dobře rozumět. Vlastně se daly poznat jen
jakási hlášení, že teď letí na Afrikou, teď přelétá moře, a už se blíží
k hranicím Sovětského svazu.
Pak zazvonilo a my se vyhrnuli na chodbu. A zírali jsme: Ona tam už
byla obrovská nástěnka o prvním člověku ve vesmíru. Dokonce i s barevnou
fotografií kosmonauta ve skafandru! Až do té chvíle nikdo z nás neviděl
jak vypadá kosmický skafandr.
Až potom jsme se dozvěděli od těch, kteří zrovna měli toho učitele,
který se staral o školní nástěnky, jak to bylo. Když zaslechl tu zprávu
z rádia, dal si okamžitě donést nástěnku z chodby, dal z ní všechno
strhat pryč, napsal tam přes celou nástěnku úhlopříčně obrovský nápis
"První člověk ve vesmíru!", jménu se raději vyhnul, místo něj tam
připleskl fotografii nějakého potápěče ve skafandru, a nástěnka byla
hotová. Tehdy skutečně nikdo nevěděl, jak vypadá kosmický skafandr,
takže nikdo nic nepoznal. Rusové o tomto velkolepém úspěchu všechno
utajovali. Ještě dlouhá léta potom svět znal jen jedinou fotografii:
Jakousi skleněnou přilbu s nápisem CCCP a s obličejem majora Gagarina
uvnitř. Jeho kosmická raketa byla utajená ještě víc. Řadu let byla známa
jen černobílá nejasná neostrá fotografie, na níž se dal rozeznat jen
stín špičky jakési rakety nad oblaky dýmu.
Možná se to dnes zdá neuvěřitelné, že o takovém obrovském úspěchu
se nikdo nic nedozvěděl. Sověti ale opravdu utajovali vše, a to
i o svých největších úspěších. Z časových údajů, které jsou dnes už
známy, vyplývá, že major (tehdy nadporučík) Gagarin letěl vesmírem už
v době, kdy jsem se ráno teprve chystal do školy. Měli jsme doma puštěné
rádio, ale nebyla v něm ani zmínka o tom, že odstartovala nějaké
kosmická raketa, natožpak o tom, že vesmírem letí první člověk. Když ve
škole začalo vyučování, major Gagarin měl už půlku letu za sebou,
a pořád nikdo nic nevěděl. Ticho po pěšině. Sověti tuhle zprávu vydali
až teprve tehdy, když už se to dál utajovat nedalo, protože kosmickou
loď majora Gagarina už zachytily všechny radary na celém světě a všichni
u nich slyšeli, že z radiových signálů té lodi se ozývá hlas člověka.
Všichni jsme tedy povinně museli jásat nad novým velikým úspěchem
sovětské vědy a techniky, a přitom jsme ani pořádně nevěděli, co vlastně
oslavujeme.
Nebylo to nic mimořádného. Sověti vždycky utajovali všechno bez
ohledu, zda to byl jejich úspěch nebo neúspěch. Příkladem mohou být
třeba Van Allenovy pásy. Pro nezasvěcené: To jsou oblasti silně
radioaktivního kosmického záření, které krouží kolem zeměkoule ve výšce
několika tisíc kilometrů. Tyhle pásy objevily jako první sovětské
družice. To ovšem víme až dnes, protože Sověti tenhle objev nikomu
neprozradili. Svět tedy musel počkat, až tyhle pásy nezávisle na
Sovětech objevily americké družice. Američané tenhle objev samozřejmě
zveřejnili, a teprve až potom mohl Van Allen tyhle pásy neobyčejně silné
radioaktivity popsat a vysvětlit. Sověti na tom neměli žádnou zásluhu.
Vyvstává ovšem otázka, k čemu tedy byly všechny ty sovětské
kosmické lety a objevy, když se o jejich výsledcích nikdo nedozvěděl a Američané to
museli objevit všechno znova sami, a teprve až potom mohly ty objevy k
něčemu být.
Ale vlastně jsem na tuhle otázku odpověděl už na začátku: Kosmický
let majora Gagarina mne zachránil od pětky ze zeměpisu.
