Zpověď odnaučeného kuřáka

„Ano, brouku, a hlavně se sejdeme v nekuřácké kavárně“, když to řeknu, už je hned každému jasné, ano jsem  odnaučený kuřák. A hrdě se k tomu hlásím a přiznávám, má cesta byla dlouhá a chci se podělit o mé pocity a zkušenosti. Už je to 8 let, co jsem zahodila za hlavu tento svůj nešvár, jak jsem tehdy říkala „jediné mé hřešení“. Sama jsem si pěkně nalhávala, to už dnes vím.

Začínala jsem kouřit jako každý z blbosti a snahy vyniknout před ostatními. Vzpomínám si, že mi ani nešlo šlukování a kluci se usmívali. Uvědomuji si, že mi kouření bylo v podstatě nepříjemné, jenom jsem prostě chtěla být stejná jako ostatní a zapadnout mezi kamarády. Možná jsem chtěla být v něčem první, když jsem nevynikala ve škole. Jenže se z toho stal časem nějak zvyk a už jsem bez cigarety nevydržela ani jediný den. Po letech začala potřeba narůstat a o představa omezení byla pro mě nepředstavitelná.

Byla jsem svému okolí vlastně nebezpečná, viděla jsem jenom sebe a svoji potřebu, zapálila jsem si u rodičů, kde se nekouřilo a maminka po mé návštěvě hned prala záclonu. Toto privilegium jsem měla jenom já. Pokračovala jsem v tomto duchu i u svých přátel, bezohledně jsem viděla jenom svoji potřebu. Opožděně se všem omlouvám i za vykuřování ve všech prostorách, kde jsem se pohybovala. Dnes mi cigarety smrdí a vyhýbám se jim. Je to jako u alkoholika, jenže já nemám tu potřebu ani chuť. Jednou jsem s tím skončila a hotovo.

Po řádce prokouřených let se můj zdravotní stav zhoršoval, měla jsem různé bolesti žaludku, necítila jsem se dobře, přibývalo omezení vyplývající z celkové kondice. Ani to mě neodradilo od kouření. Třikrát dvanácterníkové vředy, zákazy od lékařů, dále tablety na snižování kyselosti žaludku s účinností až 80 %, i přesto jsem denně sahala po návykové látce. Bylo mě mizerně, nikde nebylo světýlko ven. Ani jsem po něm netoužila, nebyl motiv?  Vytáhla jsem minimálně dvacet i čtyřicet cigár. Kolik to stálo peněz? Naštěstí jsem skončila dříve, než se cena vyšplhala na dnešní úroveň. Za to by bylo slušné auto nebo dovolená…

Kupodivu mi pomohla nová práce a uvědomění si, že pokud chci v životě něco dokázat, musím začít měnit sama sebe.
Co mi vadilo na kouření? Byla to moje závislost a potřeba teď a bez odkladu. Těšila jsem se na chvíli, kdy si zapálím, po hodinové pracovní schůzce jsem prostě už musela, bez ohledu na výsledek. Bylo to silnější než já. Hrůza. Kouření ubíjelo můj život a vše co jsem dělala. Nevydržela jsem déle než hodinu bez své dávky. Spánek jsem přečkala, zato ráno si dopřála na start hned tři kousky na doplnění hladiny. Potřeba kuřiva se zvyšovala, vyzkoušela jsem i doutníky všech velikostí. Byla to zajímavá zkušenost a chuť, ale klasická cigareta vyhrávala na plné čáře.

Z toho se nemůže člověk vymotat. Dnes  kolem sebe vidím a vnímám kuřáky a jiné závisláky prostě jinak. Všechno je to prostě náhražka za něco, co nám chybí a nenacházíme, potřebujeme pocity blaha a spokojenosti.

Proč to píšu? Třeba někoho budu motivovat ke změně.

Vnitřně jsem začala cítit, že se blíží ten okamžik, kdy s tím skončím. Neplánovala jsem to předem. Jenom jsem se ráno probudila a bylo to 11.9. 2003, kdy jsem vykouřila ráno svoji poslední cigaretu a řekla si dost. Toto datum se bude dobře pamatovat

Odcházela jsem poté z domova na pracovní schůzku a neměla u sebe žádnou zásobu, do té doby něco nevídaného. Možná to byl opravdu pro mě magický den, ale přečkala jsem celé dopoledne. Po příchodu do kanceláře jsem všem kolegům oznámila, že jsem skončila s kouřením, chtěla jsem, aby to všichni věděli. Další dobré znamení bylo, že mi jeden z nich (také odnaučený) poradil, jak přečkat prvních 14 dní, aby nebyla chuť si zapálit. A ten slastný pocit, zná jenom kuřák.  Hlavní bod bylo změnit své návyky, ráno dělat jiné rituály, naordinovat si jiné chutě a prostě udělat změnu z každodennosti. Přijmout na plné čáře novou cestu, není kroku zpět.

S velkým překvapením jsem vše zvládala bez pocitů a myšlenek na cestu zpět. Neměla jsem žádnou chuť a pokušení porušit mé odhodlání. Po pár dnech jsem začala cítit více energie, uvědomila jsem si, cigarety ubíjí, drží člověka v závislosti a při zemi.  Cítila jsem se mladší o 10 let, měla jsem opět chuť do života, zlepšovala se mi pleť a mé tělo začalo pozitivně reagovat na nové podněty.

Kdysi bolesti žaludku a nevolnosti byly pryč, vyřešily se jednou a také nastálo, už se mi nikdy nevrátily.  Kupodivu mi i začal chutnat alkohol, který jsem předtím nemohla vůbec pít. Mohla jsem si dát pivo, na to víno a zapít to šampaňským a juchat do rána. Prostě jsem vyzkoušela i druhou stranu mince. Ne nestal se za mě alkoholik, jenom jsem dala průchod novému poznání, však občasná dávka alkoholu neuškodí v jakémkoliv množství.

Prostě se nic nemá přehánět a může to být také heslo pro každý den, žít vyrovnaně a v harmonii a respektovat své tělo, přírodu a jít si svou cestou. Každý z nás je přece originál a nemá kopii.

Zajímají mě také vaše zkušenosti a postřehy ze života. Pohledy z druhého břehu, kdysi tak nedohledného. A pokud zrovna nedokážeš bojovat sám, věř, že pomoc přijde, když si to budeš přát.

Jak říká můj tatínek: „všechno jde, stačí chtít“. A já dodávám: „ někdy je dobré pomoci a podat pomocnou ruku“. Tak mám takový krásný pátek s pocitem, že třeba někomu pomohu udělat první krok, těším se třeba na Vás.