Letošní léto je poněkud rozmarné, tak by řekl asi básník. Pro mě je to léto plné nových zážitků a zajímavých setkání. Kamarádka Jitka si dovezla z Maďarska (stále se tam jezdí za nákupy) krásné šálky na kávu s růžemi, při popíjení si připadáme jako na zámecké paní. A tak mě napadá, proč nezkusit číst ze sedlinky jako to dělávala Helenka Růžičková? Mně se objeví symbol Měsíčníka – prince z pohádky Princ a večernice. Tak mohu očekávat večerního prince na bílém koni? Ať žijí pohádky a léto.
Pro mě je léto kromě pití kávy a setkávání s přáteli také doba dozrávání ovoce a to mě letos inspirovalo k neobvyklému rozhodnutí. Koupím si sušičku ovoce. Nejprve jsem si prohlížela na vlastní oči všechny možné typy v obchodech, poté jsem sjížděla internet a porovnávala výkony, hlučnost a ceny. Vítězem se nakonec stala nejdražší sušička na trhu. A to budou křížaly jedna báseň.
Můj první pokus se sušením jsou meruňky, které jsem dovezla ze zahrádky našich známých, tedy bio a s láskou pěstované, sluncem ošlehané a s laskavostí sbírané. Takové plody budou pochutinou po celou zimu. Před prvním puštěním vypínače jsem trochu zvědavá a nedočkavá, jak to dopadne a zda poznám, že je meruňka dostatečně suchá? V obchodě jsou většinou ošetřeny chemicky a nemá to s přírodou nic společného. Suším a suším, hodiny letí a stále stejné. Co mě překvapuje je doba sušení, jedu přes noc a tady začínají má setkání s miláčky z filmových pláten.
Tichá sušička má svůj tichý rytmus funění a to že jsem ji nechala v kuchyni, mě v noci budí a ruší. Spím neklidně a do mých snů se vkrádají úžasní muži planety.
Možná mi stačí slyšet v rádiu, že v Praze natáčí jeden z představitelů Jamese Bonda a už mi naskočí do snů. První noc bloudím velikým hotelem, kdy mě režisérem filmu obsadí do malé role. Seznamuji se s prostředím a stále bloudím, nenacházím a hledám své věci a jsem takřka ztracena. V tom vidím na jedné scéně Toma Cruise a říkám kamarádce, že bych se s ním mohla vyfotit. On mi na to odpovídá, že ano. Ať si připravím foťák. Žasnu, jak mi rozumí a je ochotný. Je to profík. Fotku nemám, protože hledám foťák a do toho ztrácím i zuby a to už je vrchol. Ráno hned masíruji snář, co to vlastně má znamenat.
Druhá noc je také ve znamení sušení a po zkušenosti přenáším sušičku do druhého pokoje a to je klídek, dnes budu spát jako princezna. A už je tu můj oblíbenec Brad Pit, dlouho jsme se neviděli. Jsem reportérka a dělám s ním rozhovor. Ve tváři má více vrásek, než při našem posledním setkání, stárne nám idol. Přesto má stále šmrnc a je to sympaťák, kdepak na Brada nikdo nemá. Je to můj miláček. Při rozhovoru leží na gauči a bavíme se, teď mě napadá, že by uměl česky? Nebo stačí mé základy angličtiny? (nic nebylo, jsem přece profík a nepodlehnu) Noc strávená s Bradem byla příjemná a ráno se probouzím do krásného deštivého dne. Je mi krásně.
Tak si říkám, kdopak to bude do třetice. Kdo přijde za mnou třetí noc? Že by můj kamarád Leoš, s kterým se často potkávám na akcích a všude se ke mně hlásí jako k nejlepší kamarádce. I když bych mohla být jeho máma. Jsou to hold sny a vůbec si před spaním neříkám, že chci prince a zámek.
Déšť mi nemůže zkazit náladu, mám déšť ráda a navíc přinese vláhu pro úrodu dalšího ovoce, které pak s očekáváním zakonzervuji sušením. S očekáváním třeba dalšího pokračování originálních snů.
Plánuji ještě švestky, jablka, hrušky a pak se pustím i do zeleniny na zimu. Tak to bude seriál na pokračování a je vůbec tolik krásných herců, aby se mi vešli do všech mých snů?
