Romantika pro každého

Před lidmi s vyšším vzděláním a společenským postavením jsem měla dříve respekt, protože byli uznávání a něco už v životě dokázali. Jsou přece tak úspěšní a šťastní. My lidé si mezi sebou vyměňujeme své životní příběhy, zcela přirozeně si postěžujeme, bavíme se o tom, co není v pořádku. Mluvíme o těch negativech, co nás trápí, tím je nevědomě posilujeme. Mám radost, že se začíná značně rozšiřovat skupina, která je už  přeorientovaná a mluví pouze o dobrých zprávách a v dobrém.

Naslouchám příběhu, který tak krásně začíná:

 jsem šťastná, mám skvělou rodinu, práci, která mě naplňuje, jsem zdravá. Dala jsem si záměr, že chci nové auto a tak jsem dostala hromadu nových zakázek, protože jsem ho chtěla financovat hotově. Auto si zítra jdu vyzvednout. Všechno se mi plní, co si objednám ve vesmírném eshopu.

Je konec týdne a radost z mých výsledků tlumí moje představa víkendu, představa toho, co chci, kdo jsem a jaké jsou mé vlastní potřeby. Na program se dostávám já, střed svého vesmíru a mám čas si říci, co mi to opět chybí a jaký to vlastně žiju život, zda svůj nebo své rodiny.

Jsem vdaná 20 let, jsme s manželem dobří kamarádi, jenom se vytratilo to něco, romantika. On se nezmění, tak budu hledat jinde, i když to není tak jednoduché, přesto připouštím tuto variantu. Jiná cesta mě nenapadá, když romantiku do svého života nutně potřebuji.

Jedna z možností, často ta poslední je změnit sebe. Když chceš změnit svět, měň sebe.

Odkud začít? Pro romantiku možná dobré prostředí, klid bez dětí, naplánovat, těšit se, udělat si čas a vypnout mobily, nakoupit šampaňské…

Venkovní prostředí, které je vidět a dělá nám právě tu atmosféru, kterou potřebujeme k našim krásným chvílím. Atmosféra plná něhy, lásky a pozornosti.

Zůstává to poslední naše nitro, je připraveno na všechnu tu romantiku, smím a dovolím si tolik přepychu a pozornosti?

Jak na to? Jak se stát z emancipované a pracující ženy naráz romantička? Ano vzít v úvahu varianty partnerů, místa a prostředí, přemítat o tom, proč to nemám a chci. Čím víc chci, tím je mi to vzdálenější.

Stále je tu změna moje, jak se otevřít se a být přístupná, dovolit si přijmout všechnu něhu a lásku, kterou mám v sobě a nechat ji žít. Možná někdy stačí si ji dovolit a nechat se hýčkat už jenom tou představou. Přece si zasloužím všechnu lásku a doteky, prožitky protkané jedinečností teď a tady.

Lidské štěstí a spokojenost nenacházíme ve svém ohodnocení pracovním nebo naší profesní pozicí, naplnění přichází skrze naše pocity, vedené postoji.  

Tak jednoduché se to zná, tak je to i v praxi. Přesto tolik ložnic zůstává stále chladných, bez lásky a romantiky. Možná je potřeba třetího, který se koukne na manželský pár zvenku, pak dovnitř vloží kouzelnou pilulku nebo zázračný kámen, který přinese tolik vytoužené, přání bude splněno.   Tady může pohádka končit, realitu tvoříme my sami. Přesto ať žijí zázraky a vánoce.