Podivné lidské hry a paní závislost

Závislost je omezující, dělá z nás otroky, cesta ven je dlouhá, někdy násilná, v každém případě osvobozením. Celé je to o svobodě, v které jsme nevyrůstali a neumíme se v ní pohybovat. Nad největší závislostí jsem vyhrála, už to bude deset let, a bylo to kouření. Měla jsem krásné výmluvy, jako je to moje jediné hřešení a potěšení, užívám si života, nebo nikomu neškodím.

Poslouchám příběh, který je tak častý a známý. Sleduji při tom svoje reakce, co to se mnou dělá, co se mi nelíbí a nelahodí mým uším. Prastarý model, který se opakuje se ve všech učebnicích, nejen rodinné sociologie, prostě spolu nežijí, nespí ani nejí, nejsou schopni se už na ničem ani domluvit. V tom žijí tři děti, které žijí s rodiči jejich život (každé dítě si prý vybírá rodinu, do které se narodí, takže jeho volba). Neúnosný stav se zhoršuje, dluhy se navyšují, citové vydírání se stupňuje. Dlouholeté ponižování, vytváření závislosti a tolik potřebné k vydírání toho druhého je už na hranici neúnosnosti.

 Jak z toho ven? Opravdu si vybíráme předem, co si odžijeme a není z toho úniku? Nedivím se, že některé rozchody končí útokem na druhou osobu, protože už trpitel dále nemůže. Touha svobodně žít vítězí, náš prapůvodní instinkt přežít, se ujímá své role a koná.

Musíme až do dna vypít kalich hořkosti?

Nemůžu usnout a před sebou se mi objevuje obraz z mého života, situace, kdy sama nemohu změnit stav věcí. Jsem svázaná a nejde udělat žádný krok, prostě neřešitelná situace, která mě stojí hodně energie a zdraví. Jsem ráda, že už je to jenom vzpomínka, kterou mi dnešní příběh oživil. 

Každá bolest časem přebolí a touha žít nakonec vítězí, touha je oheň, který nás posiluje přežívat. Volnost, svoboda a radost, to jsou naše vitamíny pro každý den. Jsem vděčná za své vitamíny a za všechno, co mám.