Život teče jako voda a přináší s sebou stále nové impulsy a zprávy. Některé zprávy rychle zapadnou pro svoji nedůležitost a jiné naopak jsou tak podstatné, že o nich přemýšlíme a řešíme tím, jak bude plynout život dále. Tedy pokud bude dále pokračovat. "Když něčemu nerozumím, tak to vynechávám a obcházím", častá věta od každého z nás. Proč se takto stavíme k překážkám?
I moje rodina před nedávnem řešila novou situaci vzniklou oznámením diagnózy. Snad nejčastěji vysloveného slova a strašáka - rakovina. Jak se postavit k nově vzniklé situaci a jak žít dále? Od této chvíle už je vše jinak a co bylo a platilo nebude, nic se nevrátí, všechno je jinak.
Je to zkouška pro každého zúčastněného v okolí. Uvažuji racionálně a v první moment mě ovládal optimismus, vše se dá řešit a s vírou všechno překonáme. Jenže druhý den na mě padla splín a necítila jsem se vůbec dobře, mé nitro začalo reagovat na nový stav. Nechala jsem se vést a nepřemýšlela o důsledcích nebo co bude až nebude. Nakonec se to netýká přímo mě, to je přece skvělé. O důvod víc se radovat ze života.
Je to tu a co s tím? Na jedné straně je medicína a doporučení jak postupovat, dále je tu i jiná strana mince a to je alternativa. To jsou zkušenosti a moudrosti tisíciletí předávaná kulturami a generacemi ověřené rady a poznání. Čeho se držet a koho poslouchat? Doktor je přece kapacita a zná lidské tělo nejlépe, tak je to rozumově jasné. Jenže srdce říká něco jiného, velí odekrýt to zatím neznámé a hledat pomoc, uzdravení a víru v zítřek.
Neznáme a nevěříme, obáváme se nového a neznámého. Zatěžuje nás vystoupení ze zaběhnutých kolejí a nadále čteme a slyšíme jenom to, co nám někdo vemlouvá. Máme vůbec čas na vytvoření vlastního úsudku a pracuje ještě naše intuice k rozpoznání toho správného pro nás?
Každá změna přece bolí. Pokud se nerozhodnu teď, nebudu mít třeba už možnost řešit vůbec cokoliv.
Volba. Čím více toho vím, o obou stranách mincí o klasické medicíně a alternativě, tím se více přikláním k medicíně energií a kulturních tradic. Volba pro každého z nás a je to na nás, jakou cestou budeme kráčet od této chvíle dále.
Jak pomoci a jak léčit? Otázky, na které známe odpovědi, pokud se nás netýkají. Jak v tom jedem, vidíme vše jinak. Třeba postačí se ohlédnout do minulosti a citovat Hippokratése: "Kéž je tvé jídlo i tvým lékem" a je řečeno vše podstatné. Stačí k tomu přidat stav mysli, že jsem zdráv a plný chuti do života a je zažehnáno nejedno nebezpečí, které nás obklopuje a občas zaútočí.
Nemocný se cítí lépe, když kolem sebe má láskyplnou a podporující rodinu. Co více k životu potřebujeme.
