Mám velkou cenu aneb přímá volba

Doby dávno minulé měly zřetelné osoby a hráče, poznal se na první pohled zloděj i prostitutka, pán i chuďas podle chování, šatstva a měšce. Dnešní doba vyžaduje jiná rozpoznávací znamení, abychom věděli, s kým máme tu čest. Bohužel díky civilizaci a vývoji jsme přišli o své prapůvodní instinkty a intuici, které nás chránily před nepřáteli a nepřízní žití. Návratem k tradicím předků a přírodě můžeme možná napravit tu dlouhou přetržku v rozmachu ducha a touhy po poznávání sama sebe.

Včera mi přišel s úplňkem nový impulz a ten mi sdělil, abych nahlas řekla: „Děkujeme, odejděte.“ S klidem a rozvahou jsem hledala správná slova a smysl, až najednou během dne přicházeli dílky do skládanky.

Ráno si skypuji s kamarádkou, která není pár měsíců v republice a najednou v  dospějeme k tématu, které nelze obcházet a tou je současná situace. Je stále více lidí, kteří hledají své štěstí mimo Česko a zajímá mě proč volí tuto cestu a jaká mají očekávání. Důvod může být prostý jako je třeba láska a s ní spojený očekávaný nový život na druhé straně polokoule daleko od rodičů a přátel, někdo volí pár let odpracovaných a tím penzi na naše poměry hodně slušnou, dalšímu prostě vadí prostředí a společnosti (obecný pojem). Nemám televizi a nesleduji politiku a tím ani každodenní zprávy, můj život je neposkvrněn negativními scénáři. Na druhou stranu nelze žít úplně ve vzduchové bublině a tak občas ke mně připluje zpráva, která mě uvádí do reality. Kupodivu tou realitou mládnu, je to neuvěřitelné, ale přesto skutečnost. V době mého dospívání nám všichni lhali a nesměla se říkat pravda, také jsme si všechny informace museli zjišťovat jaksi potajnu. A dnes je to stejné média pouští informace, které někdo zaplatí a tím pádem jsou v jeho zájmu, tudíž prospěchu samozřejmě finančnímu. Zdraví národa nikoho skutečně nezajímá, pardon špatná formulace léčení lidí zajímá „systém zdravotnictví“ a výrobce léků. Takže jako za mlada, pokud něco chci zjistit, tak pátrám a přitom se seznamuji se s novými skvělými lidmi.

Jsem naivní nebo realistka? Pár jedinců hlasuje, o tom jakou formou si budeme moci zvolit svého budoucího představitele nás všech a tedy i vládce. Mám ráda pohádky a nedávno jsem se dívala na Arabelu a Rumburaka ve světě pohádek.  Dovedu si představit moudré a spravedlivé vládce, hájící zájmy obyvatel naší vlasti a přitom mající na mysli rozkvět a blahobyt země. Jsme perla střední Evropy a máme se čím chlubit už od nepaměti, když Karel IV. vkročil poprvé do země zalíbil si ji a začal zvelebovat, přestože ji získal v stavu žalostném a zchudlém. A to už pohádka není, to je naše historie. Jsou i další panovníci nebo mecenáši, kteří nechali nám všem odkaz svého díla a neváhali použít svých prostředků ku prospěchu budoucích pokolení. Až se budou psát dějiny naší doby a naši prapotomci si budou číst o této době, bude to švejkovská komedie nebo cimrmanovská jednoaktovka, kdo ví?

Zaujala mě 13. komnata se Zdenou Mašínovou, která mě ukázala dobu minulou, kdy se rodili a rostli hrdinové odhodlaní padnout za vlast, morální hodnoty a vnitřní sila byla jejich samozřejmostí, kdy otec předával svým dětem hodnoty, které si oni nesou celý svůj život.  Hrdinové jsou dnes pouze v romantických románech a čas od sametové revoluce proběhl takovou rychlostí, že jsem uvítala v době adventu ohlédnutí za touto dobou a uvědomění si, kde jsme dnes. Každý z nás si tvoří svůj život a budoucnost, každý z nás je jako kapka vody, a když se kapky seskupí v jedno velké moře nebo třeba český rybník, mohou přinést novou silnou energii a šťastnou budoucnost.

Tak mi tyto myšlenky přišly na mysli a posílám je dále, věřím, stále věřím v to lepší v sobě a v nás, pravda a láska přece vítězí nad lží a nenávistí.