Jak myslí milionáři

Titul této knihy se mi na první pohled zalíbil, protože jsem se při své práci setkávala s nedostatkem peněz a také problémy spojenými s nezdary, ráda pomáhám a přesto jsem nemohla, chyběl mi kouzelný prsten Arabely. Viděla jsem na všech, že chtějí na sobě pracovat, překonávat překážky, jenže někde byl zádrhel. Tato situace mě nenechávala klidnou, hledala jsem a přicházela s novými nápady,  jak najít řešení z takového východiska.

Proto jsem uvítala  knihu Jak myslí milionáři, T. Harv Eker. Odpovídala na mé časté otázy, proč nás tolik ovlivňuje naše rodina a prostředí v kterém vyrůstáme?  Jak se nám výroky, které slýcháme od dětství zarývají pod kůží a neseme si je celý život? Jeden z mnohých programů, které si vytváříme od útlého věku. Peníze a úspěch ovlivňují náš život dnes vice než dříve.

Jak můžu být úspěšný, když doma léta slyším: „ty nic nedokážeš a nedotáhneš do konce“. Mohu se léta snažit a dělat třeba i za dva, přesto mám někde v sobě, že to nezvládnu. A když se blížím k cílové metě, ozve se známý hlas a selžu. Každý z nás má vzpomínky z dětství, které někde hluboko v sobě odložil nebo uzamkl a nechce se k nim vracet, protože ho bolí nebo oslabují. Jenže jsou momenty, kdy přesně naše uložené obavy, hlas rodičů nebo vlastní strach, vkročí do našeho života. A je všechno jinak, mince se nám objeví z druhé strany. Ne tu nezdar, neúspěch a smutek. Zase se mi nedaří, … „ty nic nedokážeš…“

Pojmenování problému a vyléčení hlubokého bolu je pro samotného takřka nemožné, protože se máme rádi a vidíme se sami lépe.  U počítače je oprava chyby jednoduchá, zlobí-li program, stačí udělat restart a vymazat nepotřebné programy, ty co už nepotřebujeme. Lidská mysl takto nefunguje, vyžaduje větší péči a správné uchopení, aby se bolesti zahojily a mohli jsme kráčet po schodech osobního růstu.

Nemůžeme zazlívat našim rodičům, že nás častovali takovými výroky, vždyť jako teď my i oni se učili být rodiči, nikdo jim neporadil. Jak správně vést dítě k většímu sebevědomí a proč často chválit. Když malé holčičce budete říkat, že má velký zadek, vybuduje si jenom mindrák a v dospělosti jakákoliv poznámka k jejímu pozadí ji pěkně rozparádí.

Hledala jsem spojitosti, proč mě zrovna tato kniha tak oslovila a po delší době se mi spojují potřebné nitky a vidím smysl. Co jsem nevěděla, už vím, co jsem neuměla, dnes mohu použít jak pro sebe, tak pro své okolí. Měla jsem oči otevřené a do cesty mi přišla odpověď.

Víra v sebe, ego a přehnaná touha po uznání nás často vede k vyššímu výkonu a sebezapření, přesto máme různé výsledky v cíli. Prostě pocházíme každý z nás z různého prostředí, které nás formovalo. Můžeme změnit svoji budoucnost, někdo říká karmu? Můžeme odpustit, že nám kladly překážky pod nohy, posmívali se nám za naše nedostatky a nepochválili každý den? Máme možnost volby, buď v sobě poneseme křivdy a budeme si ubližovat sami, nebo se srovnáme s minulými křivdami a bolestmi a půjdeme do podzimních dní lehčeji a srovnaní sami pro sebe.

Se slovem růst a rozvoj se dnes setkáváme na každém kroku, na rozvoj a růst osobnosti je kladen velký důraz zvláště u velkých společností.  Vyrůst můžeme, pokud se srovnáme s malým dítětem v sobě, uzavřeme kapitolu dětství a vzpomínky budou pouze krásné. Ano, pěkně krok za krokem, přeskakování nic neurychlí. Někdy jeden krok vpřed vyžaduje pět krůčků zpět.

Pak si krok vpřed vychutnám a užiju naplno, směřuji přece ke hvězdám nebo alespoň na Měsíc.