Jsou toho v posledních
dnech a týdnech plná média – opakované stávky železničářů, řidičů MHD a
jiných profesí v Německu a Francii. Přidávám k tomu i
Maďarsko, kde se stávkovalo a bude stávkovat (nejen) na železnici. Světe div
se, ne za vyšší platy, ale kvůli tomu, že vláda chce zrušit osobní železniční
dopravu na několika zcela marginálních a nedůležitých tratích, kde jeden malý
vagónek – dobytčáček vozí s ohromnou ztrátou hrstky lidí.
Zatímco stávky za lepší pracovní podmínky nebo vyšší platy člověk za jistých okolností chápe a třeba i podpoří, tohle je už něco zcela mimo. Je to zásah do ekonomického rozhodování firmy někým, kdo na to nemá žádný nárok. Je to učebnicový důkaz odborářské drzosti. Pro svoje partikulární, nezdůvodnitelné a sobecké zájmy berou jako rukojmí celou společnost. A vůbec je nezajímá, jestli to má většinovou podporu veřejnosti, nebo ne. A položit si otázku jako kupř. KDO tedy bude platit ten neužitečný a ohromně ztrátový provoz vláčků někde na výdrholci, případně daleko lépe – na ÚKOR ČEHO a KOHO to bude?? To je nezajímá. Oni přece žijí ty krásné životy, kdy platy přijdou na konto zcela automaticky, kdyby třeba trakače padaly, kdyby se měl celý rozpočet zhroutit. Sranda musí bejt, kdyby fotra věšeli.
Odbory totiž už dávno nejsou ve většině případů institucí chránící skutečná práva a nároky pracujících, ale povětšinou jen nedůvtipnou masou, kterou vychytralí odboroví předáci používají jako výtah k moci, kterou manipulují, aby se dostali k bezpracným výdělkům bez jakékoli reálné zodpovědnosti a čím dál častěji také k bezohlednému vydírání a šikanování společnosti pro jejich úzké skupinové zájmy. Tady už není místo pro nějaký idealizmus, tady solidarita znamená jen jejich vlastní JÁ. Už v předchozích blozích na toto téma jsem se pozastavil nad jejich podivuhodným klidem, se kterým nečinně sledují a snášejí nedůstojné, ponižující a v neposlední řadě mnohdy ilegální pracovní podmínky profesí typu pokladní v supermarketech, dělníci na pásové výrobě v malých a středních firmách a na mnoha jiných pozicích.
Modelový příklad toho všeho jsou výše zmíněné protesty ve Francii proti reformě důchodového systému prosazované prezidentem Sarkozym. Státní rozpočet je velmi napjatý, pracovníci dopravních profesí v čele se strojvůdci mají výhody na úkor celé společnosti, veřejnost plně stojí za prezidentem a oni přesto šikanují a vydírají. I Francouzům už dochází trpělivost a že je to země, kde stávková „kultura“ má opravdu velmi hlubokou a dlouhou tradici.
Samozřejmě toto vše důsledek dlouhého vývoje. Vývoje, který způsobil, že slovo demokracie se v Evropě čím dál více vyprazdňuje do pouhého sloganu bez významu. Žijeme totiž pod diktátem v politickém systému velmi chabě institucionalizovaných (narozdíl od USA) a tím ještě více nebezpečných lobbystů, organizovaných zájmových skupin s velmi úzkými zájmy výhodnými pro zpravidla velmi malé skupiny. Odbory jsou jedním význačným představitelem tohoto nebezpečného fenoménu, který na nás povětšinou skrytě a ze zálohy, ale čím dál silněji a čím dál více bez našeho vlivu, působí. Nezapomeňme také na všechny ty zelené a "bio" lobby.
Měli bychom naše politiky přimět k tomu, aby stanovili pro tyto věci pevnější a jasnější mantinely. Jak to udělat? Ve volbách na všech úrovních vybírat ty, kteří se nebojí čelit problémům, jejichž řešení je může stát teplé místečko, vybírat ty, kdo umí jít proti větru a nerolujou se jim ponožky strachy z příštího výzkumu veřjného mínění. Je to pracné a bude to dlouho trvat, ale vyplatí se to. Doporučoval bych také důrazně se vyhýbat těm, kdo do politiky lezou takříkajíc s holým zadkem, protože tam je důvodné podezření, že budou mít silnou motivaci si vydělat. Nic z toho, co jsem zde napsal, není samospásné, ale pořád je to lepší, než nechodit k volbám a pak blbě remcat.
Moje články se s mým svolením objevují i na eportal.cz.
Pozn.: omlouvám se čtenářům, který schází moje reakce na jejich reakce, ale já odmítám používat nový systém diskuzí, protože si nehodlám kvůli jeho chybnému chodu zřizovat další emailovou schránku.
