Tak tyhle veselé rýmky z konstituční
písničky ze starého bazaru Tří sester si asi v těchto dnech
prospěvují leckteří naši vysocí politici. Paroubek potvrdil, že
je Paroubek a že se mu tedy nedá věřit ani nazdar, natož pak to,
co tvrdil před půlhodinou. Ústavní soud potvrdil, že je složen
z nezodpovědných ignátů neschopných domyslet důsledky svých
kroků a že je to skutečně zcela zpolitizovaný orgán, opravdová
třetí komora našeho parlamentu. Navíc zcela sobecky odtržená od
normálního života, fungující jakýmsi samospádem své vnitřní
logiky lidem zvnějšku jen málo pochopitelné. Takový útvar sám
pro sebe.
Putinoparoubekateo.cz
Kolik právníků, tolik právních názorů. Netvařme se proboha, jako kdyby právo byla nějaká věda o krystalech. Člověk nemusí být hned marxista, aby veleslavně odhalil, že právo prostě jen slouží silnějšímu. Ono se také dost těžko věří něčemu jinému, když v čele Ústavního soudu je bývalý dlouholetý vysoký politik sociální demokracie.
Je samozřejmě zcela jedno, byl-li to socánek, ódeesák nebo někdo z bratrosesterstva kočičí pracky. Podstatou je, že je vše obráceno hlavou dolů, stávají-li se rozhodujícími činiteli soudního systému politici. Tak Rychetského tam už máme, co tak udělat z Jičínského nebo z Křečka další ústavní soudce? Když děduly dva dny po jmenování do funkce netrefí šlak, jistě mnoho cenného ve funkci vymyslí. Křeček by třeba squatterům mohl potvrdit ústavní právo na bydlení zadarmo na úkor blbců platících daně, Jičínský by zas mohl být zodpovědný za marxistický výklad ústavy.
Další mé blogy k tématu:
Tak víš co, jeď do Pelhřimova...
Paroubek: nervy mám nejlepší
Paroubek v opozici - zoufalá bezradnost (zde jest vidno, že i po dlouhé době některé hvězdy prostě zůstávají nezměněny)
Je obecně známo, že naše právo je jeden velký chaos, ve kterém se nevyzná skoro nikdo a mnohdy tápou i specialisté specialistů. Chaos kolem vyhlášení voleb je toho jen důkazem. Kdyby Melčáka s Ranincem někde přejela dvanáctsettrojka, volby budou v říjnu. Ale že je žádné vozidlo nepřejelo, ani se jim záhadně do těla nedostalo polonium, budou asi volby až někdy v červnu. Nahodilost, chaos, důležité záležitosti odvislé od veličin zpravidla předem neznámých, neodvoditelných, nepředvídatelných. Ideální ródeo pro záškodnické rejdy různých nátlakových skupin pohybujících mimo demokratický proces.
A všechno tohle pořád dokola z jednoho jediného dlouhodobého a velmi palčivého problému – protože máme hloupě nastavený volební systém. Periodicky se na to poukazuje vždy, když se vynoří problém jako je ten dnešní, ústavní. Jenže my máme zásadní problém každý rok nejméně jednou. Potřebujeme už konečně nějaký volební systém, který nám zajistí silné vlády nezávislé na koaličních splácaninách, rozmarech přeběhlíků a vydírání vyšinutců. Akceschopnost a jasnou zodpovědnost zajistí jedině většinový volební systém s prakticky nastavenými parametry, které pomohou vyřešit problémy, které v realitě pozorujeme již skoro dvacet let. Nebo to snad není ještě někomu jasné, máme-li bordel i v době závažné ekonomické krize? Nebo budeme čekat, až bude někde válka, aby byly důvody pro změnu ještě zjevnější?
Ale co, ještě nejsme na tom tak blbě – když v Nizozemí přemýšlejí nad tím, že by mohli zavést doma šaríu, je vidět, že vždycky může být hůř.
A nyní trochu té poezie naťuknuté výše:
Nechci do ústavu
Sedim na Kovárně, piju jedno za druhym,
protože je pátek, máma vzlyká, tak co s nim?
Docent Černý mne si ruce, vlastník Mareš jakbysmet,
ještě jedno na cestu a do ústavu hned.
Nechci do ústavu, já vám na to seru, nechci do ústavu, sestřičku voperu.
V ústavu jsou paka, maj květovaný saka,
a ty jejich doktoři maj dráty za ušima,
strkaj si je do uší a luxujou mi hrudník,
občas najdou v podkoší celkem velkej sputnik.
Nechci do ústavu, já vám na to seru, nechci do ústavu, sestřičku voperu.
Z ústavu mě pustili, jdu rovnou na Kovárnu,
jako vždycky patnáct piv a vracim se až k ránu.
Máma brečí ve dveřích, že už zase piju,
táta balit pomáhá, já na balkóně bliju.
Nechci do ústavu, já vám na to seru, nechci do ústavu, sestřičku voperu.
