V Budapešti žiji již skoro 5 let, a tak se cítím docela silný v kramflecích na to, abych o ní mohl něco říct, snad to někoho zaujme. Budapešť má jako většina evropských velkoměst mnoho tváří – nádech Paříže, někde byste se mohli cítit jako ve Vídni nebo v Praze, má klasické socialistické zrůdnosti (nemyslím jen na panelákové prstence na okrajích), dokonce i vyloženě hnusné čtvrti.
Začněme tím krásným – opravdu dlouhý a široký Andrássyho bulvár táhnoucí se od náměstí Hrdinů s krásnými budovami Národní galerie, památníkem, rozsáhlým parkem skrývajícím mj. asi nejkrásnější lázně Széchényi, přes míšence velké křižovatky a náměstí Oktogon až skoro k Dunaji. Opravdový obraz inspirace Paříží – to v Praze opravdu neuvidíte, nanejvýš něco v malém jako je Pařížská ulice. V člověku se to tak trochu „mlátí“ – litovat zlikvidovaných starých čtvrtí, nebo na to zapomenout a kochat se kavárnami, operou, paláci muzeí, všemi těmi körúty (v němčině pro to existuje termín Ring, doslova přeloženo kruhová nebo okružní ulice či cesta, ale neznám český ekvivalent - pomůže někdo?)?
Osobně jsem si asi nejvíc oblíbil kavárenskou a klubovou oblast v prostoru náměstí Ference Liszta a Jókai, které jsou těsně u Oktogonu a dělí je od sebe výše zmíněný Andrássyho bulvár (neznalci maďarských poměrů, přesněji budapešťské topografie, si vše mohou v klidu a rychlé pohodě „vygooglovat“). Překrásné kavárenské prostory s venkovním letním sezením v příjemném příšeří stromů jsou prostě okouzlující, stejně jako všechny ty staré budovy, hlavně ale asi hudební akademie pojmenovaná po pánovi, co tam má sochu a co se po něm jmenuje i náměstí. Jsou i jiné obdobné oblasti jako třeba Ráday utca nebo samozřejmě nábřeží, ale tahle je pro mě nej. Bohužel ani této oblasti se nevyhnula smradlavá ruka socialistického architektonického realizmu 80.let, to by fakt člověk někdy spadnul i bez konzumace ze židle.Mimochodem, víno bývá skvělé a za rozumnou cenu, pivo patoky příšerně drahé.
Stejné zrůdnosti najdete rozeseté po celé Budapešti, třeba i v sousedství Budského hradu (jakési bankovní a hotelové zrůdky), resp. v celém jeho rozsáhlém areálu s oblíbenými turistickými body jako Matyášův chrám nebo Rybářská bašta. Musím ale přiznat, že mě tyto vyloženě turistické lokality nikdy nějak moc nezaujaly, byť právě z toho areálu je asi nejkrásnější výhled na celou Pešť. Areál Pražského hradu mi přijde jako výrazně krásnější a po všech stránkách cennější. Asi ten Husák zas až takovou paseku nenadělal. Zajímavější se mi jeví spíše obrovská bazilika sv. Štěpána (opět v prostoru Andrássyho bulváru, nedaleko od opery), pravý to pklad maďarské verze křesťanství, nebo největší budapešťská synagoga, která od baziliky není daleko. Pokud vás ale zajímají židovské památky, raději si poctivě projděte židovskou čtvrť celou (zhruba v prostoru ulice Király), najdete pak možná věci zajímavější, i když vás asi mnohdy ohromí, co všechno ještě v Budapešti neí zrekonstruováno, resp. jak krásné a cenné stavby stojí nedaleko pekelně ošklivých barabizen. Samozřejmě mluvíme-li o Židech, vybaví se hned holokaust. Vynikající muzeum, tzv. Dům teroru, věnující se fašistické a komunistické kapitole maďarských dějin, je také kousek od Oktogonu. Vřele doporučuji.
Jednou ne moc příjemnou budapešťskou specialitou jsou nezrekonstruované domy, ba přímo chatrče na spadnutí s opadanou omítkou (často dokonce se zjevnými pozůstatky střelby z povstání v roce 1956!!), špinavé, s napůl utrhlými balkony podepřenými trámy. Je zajímavé, že to najdete snad všude. Kocháte se operou, zajdete sto metrů za ni a nestačíte se divit. Jdete vilovou diplomatickou čtvrtí plné opravdu nádherných staveb a jen co ji opustíte, už je tu nějaká zřícenina. A mohl bych jmenovat spoustu dalších oblastí. V tomto ohledu lze bez uzardění označit Budapešť za město kontrastů.
Ne že by třeba v Praze nebyly staré hnusné baráky, ale je bez pochyb, že v Budapešti je jich o mnoho víc. Vůbec mám takový dost intenzívní dojem, že v Budapešti se buď staví úplně nové domy na místě starých, které byly zbourány, nebo na dosud nezastavěných plochách, ale daleko méně se rekonstruuje. Proto asi ty kontrasty, které někdy člověku s necvičeným zrakem přímo trhají srdce. Komunisté se prostě v Budapešti vyřádili citelně více než v Praze. Je vidět, že na mnohých místech se do dané budovy nevrazil ani forint ne 20 nebo 30 let, ale 50 nebo ještě o dost více. To byla specialita maďarských a polských a rumunských a dalších soudruhů - půjčit si peníze, prožrat je ve spotřebě, tj. nikoli je investovat, nadělat pekelné dluhy se strašnými úroky a pak hurá, po nás potopa. Fakt ten Jakeš byl možná takovej ňouma strejda, ale když si poslechnete ty jeho výroky z Hrádku, občas mu to myslelo, když se třeba zmínil, že jsme to s tou socializací přehnali... ;) A taky nedělal dluhy. Maďaři dluhy komunistů trpí dodnes.
Ovšem v Budapešti se momentálně přímo freneticky staví – hned celá čtvrtá linka metra najednou. Nejsou to žádní kašičkové jako v Praze, kde se staví 3-4 stanice, ovšem odpovídají tomu i všechny s tím spojené problémy, ať už se týkají financování nebo dopravních zácp, které nabývají občas vskutku epochálních rozměrů. Prakticky jedno velké staveniště je prostor hotelu a lázní Gellért na budské straně Dunaje, přes most Svobody (Szabadság híd), Vámház körút, Kalvínovo náměstí až po Múzeum körút a slavný hotel Astória (to je opravdu mnoho kilometrů – zhruba jako by se v Praze stavělo od Můstku přes Karlák a Palačák až někam doprostřed Smíchova). Obrovský komplex domů s kancelářemi, byty, obchody, ale i s prostory pro výzkum se staví v komplexu s názvem Korvín sétány (něco jako Korvínova promenáda). Tam je to asi také nejvíc třeba, protože to byla a do značné míry i je ještě cikánská čtvrť (Romové v čele zde s panem Bangou ať se na mě laskavě nezlobí) – Chánov hadr, fakt, věřte mi.
Mohl bych se rozepsat i o spoustě dalších architektonicky velmi zajímavých věcí v Budapešti (lázně Rudas, průmyslová škola Széchényiho, kino Uránia, hotel New York, cukrárna Gerbeau...), protože stejně jako v Praze i v Budapešti je v tomto ohledu opravdu hodně k vidění, byť toho ještě zbývá hodně k rekonstrukci a styl je jiný. Přece jenom Praha je spíš komplex spojených maloměst, nemá takový monarchický, velkopanský rozmach. Dvě jiná města, obě stojí rozhodně zato. Bohužel obě jsou dosti chudá na opravdu moderní architekturu – asi v obou případech málo odvahy a moc přiblblých památkářů. Rozhodně se ale v Maďarsku nesoustřeďte jen na hlavní město, nevynechejte ani třeba menší města jako Veszprém nebo Eger... ale o tom třeba někdy jindy. Pokud máte někdo konkrétní námitky a náměty, tak se nebojte napsat ;)
Sporadicky se věnuji (a hodlám tak činit i nadále) i maďarské politice - viz následující odkazy na moje starší blogy:
Referendový mor - příklad Maďarsko
Maďarské provokace, hlasování nohama a česká státnost
Maďarská garda - fašizmus na vzestupu
Maďarská lekce z krizového vývoje
Modrá Praha a rudá Budapešť
Praotec Ubu nebi businessman Feri?
Podporuje Visa, MasterCard a PayPal neonacizmus?
