Těžký život blogerky

Již pár měsíců se snažím rozběhnout vlastní podnikání. Nic velkého, žádné statisícové obraty a bohužel ani výdělky. Kdo se však podnikat minimálně pokusil, dá mi snad za pravdu, že i přesto to není nijak jednoduché.

Pokud nezkoušíte podnikat ve zcela specifickém oboru, ve kterém nemáte téměř žádnou konkurenci, nebo nevytváříte díla umělecké hodnoty, tak je každé podníkání náročné. Hlavně ze začátku. Konkurence nikdy nespí a vy také nemůžete. Sledujete pravidelně nabídku konkurence, její cenovou politiku, řešíte reklamní kampaně, sociální sítě, SEO, vyhledávače, klíčová slova k produktům, aby vás vůbec na internetu někdo našel. Je toho poměrně dost.

Abych svému celému snažení dala ještě větší marketingovou podporu, vlastně by se dalo skoro říct, pomyslnou třešničku na dortu, rozhodla jsem, že zkusím psát fashion blog. Úroveň článků, za kterou si profesionálové účtují obvykle 1000 Kč jsem odhadla jako odpovídající tomu, co bych také mohla zvládnout, tak proč si neprocvičit psaní a ještě i ušetřit.

Přítel mě vybavil programem pro psaní blogu. Prý nejlepší, oceňuje ho 65 % uživatelů, responsivní (což znamená, že se krásně přizpůsobí jak PC, tak tabletu i mobilu). Omámila mě nádherná představa, o tom, jak všechny zákaznice budou mít tu nejpohodlnější možnost číst si můj blog, prohlížet zboží a to je navnadí natolik, že u mě budou nadšeně nakupovat. Koho by to nenadchlo? Článek i obrázky k článku byly připravené. Změnila jsem úspěšně záhlaví, nahrála text a začala vkládat pečlivě zvolené fotografie. A zde už bylo jasné, že ani toto nebude až tak jednoduché. Vložený obrázek nešel jen tak jednoduše posunout. 10 kliknutí znamenalo jeden úspěšný pokus o jeho posunutí, bohužel často ne úplně na to správné místo. Další pokud a další a další. Po 15 až 20 pokusech jsem obrázek dostala tam, kam jsem potřebovala a vítězoslavně jsem se podívala na výsledek své práce. A další zádrhel byl tady. Obrázek, který vypadal být v editoru umístněn naprosto bezchybně, byl úžasným, responsivním programem posunut úplně někam jinam, rozhodil text, případně ho zcela posunul. Pochopitelně obrázek nebyl jeden. Takže situace se několikrát opakovala. Stále se stejně neuspokojivým výsledkem. Eliminovala jsem množství obrázků, doplňovala víc textu, aby vše vypadalo maximálně profesionálně. Chtěla jsem vytrvat, nebudu to předci hned vzdávat. Strávila jsem editováním článku asi 3-násobně delší dobu než jeho psaním, výběrem fotek a jejich popisem. Slibovala jsem si, že to tento víkend dotáhnu do cíle. Nepovedlo se. Po další půl hodině práce jsem se rozhodla, že nebudu čelit riziku nervového zhroucení a případně i tiché domácnosti (přítel mi program instaloval a vlastně by se dalo říct, že doporučil) kvůli marketingovému článku.

Začínám pomalu rozumět tomu, proč ty 14-leté dívenky začali dělat recenze produktů přes video. Ne, dle mého názoru to určitě není jenom pokrokem :-)) Třeba si zkusily psát blog a vzdaly to! Řekly si možná, že u toho předci nestráví mládí (doslova). Takhle se stačí jenom nalíčit, učesat, promyslet si jaké zboží bych to vlastně chtěla a nechci si psát Ježíškovi. Oslovím obchod ať mi to pošlou (zadarmo), sednu si doma do pokojíčku, udělám recenzi jak je to zboží super, bezva a husté. Mám spoustu shlédnutí, bez ohledu na kvalitu videa či recenze. Úspěch u všech spolužáků i spolužaček a fanouškovskou základnu na internetu. Co víc si v tomto věku přát? Že já nejsem mladší, nemám v sobě dostatečnou dávku exhibicionismu a nejsem přístupnější moderním technologiím :-(

Zatím co ostatní točí videa. Já chci pouze napsat článek, ve kterém bude fotografie na předem zvoleném místě. Jediné řešení, které se nabízí je prý stáhnout si starší verzi programu, bez moderních zlepšení, ne tak krásný, ne tak svěží, ne tak cool…. No prostě mi už není 14, to se nedá nic dělat. Čas člověka vždy nějak dožene a připomene se vám v těch nejočekávanějších souvislostech. Třeba při psaní fashion blogu :))