Krása ticha, kterou nejvíc oceníte po probdělé noci

Když jsme se před 3 lety dozvěděli, že se budeme muset vystěhovat z dlouhodobě pronajatého bytu, byla to pro nás opravdu nemilá zpráva. Za dlouhá léta na jednom místě jsme si totiž zvykli, byt jsme zútulnili dle svých možností 

a měli jsme to tam rádi i přes určité nevýhody, které k pronájmům logicky patří. Naštěstí jsme po poměrně krátkém hledání našli byt asi 10 minut autem od toho původního, navíc v krásné lokalitě, kde je obrovské množství zeleně, ptáci tu zpívají dokonce i v noci a byl tu naprostý klid. Přesně jak nám vyhovovalo.

Bohužel jsme tenkrát ještě netušili, že tato idylka se začne proměňovat v noční můru v jarním a následujícím letním období. Byt je totiž vzdálen jenom několik kilometrů od Výstaviště Holešovice, což je bohužel doslechová vzdálenost různých hudebních produkcí a atrakcí s tímto místem spojených. Takže se začátkem jara nám do naší idylky přichází pouť - Matějská pouť, kdy celý den posloucháme zhruba 6 písniček stále dokola, občas mám pocit, že dokonalou kakofonii vytvářejí hned 3 najednou. První rok mi to ještě připadlo jako milé „zpestření“. Druhý rok jsem si řekla: „A je to tady zase!“ 3. rok při nezměněné hudební produkci mi už začal připadat lehce otravný. Občas se přistihnu jak si v duchu prozpěvuji: „We flying high“, což je skladba, která se z výstaviště ozývá asi s největší razancí a vryje se do paměti na nečekaně dlouhou dobu. Svým výstižným textem k Matějské pouti asi neodmyslitelně patří, nedá se nic dělat. Občas se do správně namíchané hudbební směsice ozývá navíc pronikavé kvílení Tarzana, to mě zatím naštěstí ještě nepoznamenalo. Ale člověk nikdy neví.

Matějská je však jen taková malá ochutnávka toho co nastává později. V květnu pomalu začínají různé závody kajakářů na nedaleké Vltavě, takže celý víkend máme z první ruky jak závody probíhají, včetně nadšených výkřiků komentátora akce. Pak ještě navazují nějaké závody na motorkách nebo něco obdobného, kdy zase posloucháme celý den typické bzučení. Samozřejmě vše o víkendu, kdy by si člověk rád v klidu poseděl na terase za hezkého počasí. A pak jsou tady ještě festivaly – minulý týden to byl největší 90s festival v ČR. Přiznávám, že jsem zavzpomínala na hity, které jsem poslouchala, když mi bylo 15 – 16 let, takže jsem díky poloze bytu prožila takovou malou omlazující cestu do minulosti (skoro jako cesta do pravěku), ale ne vždy je hudební produkce zrovna dle mého vkusu a hlavně v čase, kdy se to zrovna hodí. Naštěstí tyto velké zahraniční produkce většinou končí kolem 10 hodiny, takže člověk může zalehnout v rozumném čase a nevzniká žádný velký problém.

Včera to však bylo něco jiného. U Křižíkovy fontány se konalo hudební vystoupení nějakého pana Borise Brejchy, kterého jsem měla tu čest nedobrovolně poslouchat do 2:30 rána. Nejsem proti zábavě a do vkusu taky nikomu mluvit nejde, ale to co bylo slyšet byl v podstatě zvuk podobný tomu, když se vám pořádně a nahlas roztluče srdce. Osobně to považuji za něco velice nepříjemného. Typické tuc-tuc nebylo v bytě se zavřenými okny sice moc hlasité, ale zato všudepřítomné a ani snaha zacpat si uši (jen tak na zkoušku) nepomáhala. Ten zvuk byl prostě slyšet stále. Když jsem se na to kolem 12 hodiny probudila, tak jsme si říkala, že párty snad vrcholí. Noční klid je od 22:00, tak to kluci a holky asi trochu protáhli a brzo bude konec. Chyba lávky. Hudební produkce s narůstající hlasitostí trvala do 2:30, pak došlo k výraznému ztišení, že se dalo konečně usnout. Mobilní aplikace při měření na terase vzdálené cca 1 km od místa akce ukazovala 60 - 70 dB, což je hlasitost, kterou vydává při spuštění můj starý vysavač, a to mi rozhodně nepřijde jako příjemná hranice pro usínání. Navíc celá akce hezky kolidovala s mou migrénou. Kdo to zná, pochopí.

Vzhledem k tomu, že jsem měla v noci dost času na přemýšlení, tak první co mě napadlo, že se jedná o rušení nočního klidu a že taková akce nemůže být schválená. Začali jsme tedy s přítelem s ještě přivřenými očima googlit na koho se můžeme v tomto případě obrátit. Volat policii pro rušení nočního klidu, tak to by asi nešlo, takže by to měla řešit snad hygienická norma. A víte co jsme zjistili? Že v ČR neexistují hlukové limity pro akce pořádané „mimo budovy“! Jediné co je možné v případě rušení nočního klidu udělat, je obrátit se na městkou část a ta MŮŽE, ale rozhodně nemusí upravit režim akcí, které mohou potenciálně rušit noční klid. A k tomu snad není co dodat. Jediné co můžeme udělat je napsat úplně bezzubou žádost o posouzení, zda by nebyl dobrý nápad něco změnit. A ono si to možná někdo přečte a možná i odpoví, ale zda se něco změní?

Když jsem se dívala na video z aktuálně probíhající párty, které bylo k vidění na sociální síti, měla jsem dojem, že se jedná o menší akci pořádanou pro možná stovky skalních fanoušků tohoto hudebního žánru. A na rozum mi přišlo - je opravdu normální, aby se kvůli zábavě pár stovek fanoušků nevyspali lidi v okolí několika kilometrů? No pravdou je, že u nás to normální je…

http://www.hygpraha.cz/dokumenty/vazeni-navstevnici-webovych-stranek--3785_3785_161_1.html

No jo a to nás tento měsíc čeká ještě Metronome Festival...

P. S. Zdravím všechny co bydlí v Holešovicích, to musela být včera ale párty!