Šance na změnu. Volby vedení ČSSD nejsou nejdůležitější. Důležitý je program.

Poslední pokus, jak dosáhnout změny v jedné z klíčových oblastí. Tedy poslední pro ČSSD. Současně výzva k činnosti všem politikům dobré vůle. Není čas na přátelské rozhovory. Chce to okamžitou práci na zákonech.

     Vážení delegáti sjezdu,

     jako řadový člen strany a její centrální bytové komise nemohu bez dalšího přihlížet stíhací „jízdě“ delegátů na funkce ve vedení strany. Je potěšitelné, že je o ně tak velký zájem ale zároveň je to pro mě stresující. Schází mě ale obsah, vize.

     Jako matador v oblasti bytové politiky, který se jí zabývá nejen v měřítku České republiky ale i globálních institucí jako bývalý, po mnoho let, člen exekutivy Mezinárodního družstevního svazu jen těžce nesu, že s výjimkou let 2004-2006 žádná z vlád, kterou naše strana vedla, neudělala prakticky nic v bytové politice, ač od odborné komise i ode mne osobně měla desítky návrhů, jak tuto situaci řešit.

    Stav v této oblasti hrozí katastrofálními dopady. ČSSD má vskutku poslední šanci přinést řešení a pokud tak neučiní, její propad bude ještě hrůznější. Proč:

1. Přehlížíme, že miliony spoluobčanů, kteří žijí ve vlastních bytech a jsou členy společenství vlastníků a statisíce spoluobčanů žijící v bytech družstevních mají od roku 2012 tak katastrofální úpravu pro svoji činnost, správu svého majetku, že jim fakticky hrozí likvidace soudem, protože nebyli schopni splnit nesmyslné podmínky pro nucené změny svých statutů a stanov. To, že to oni sami mnohdy netuší ještě zhoršuje tuto situaci. Víme to, psali jsme to nejen našim ministrům, bez výsledku.
2. Podle ČSÚ je dnes v naší vlasti 1.447.400 bytů ve vlastnictví občanů v bezmála 60.000 společenství (tedy domech). V ČR je také 8.800 bytových družstev s 466.936 byty. Statistika počítá s cca 2,5 „občanů na byt“ takže problémy se dotýkají 4,7 milionu spoluobčanů! Svaz českých a moravských bytových družstev organizoval petici v zoufalé snaze zabránit značným problémům dluhových pastí, když dluhy souseda musí platit celý dům, právo upřednostňuje nenasytné banky na úkor občanů, nelze přijmout stanovy, nemohu uvádět všechny hrozby. To náš sjezd a jeho delegáty nezajímá?
3. Kolikrát jsem citoval zahraniční vzory. David Cameron, tedy představitel pravice v Británii před pár lety řekl větu „Což je normální, aby naše čtyřicetileté děti vstávali do práce (pokud ji mají), ze svých dětských pokojů?“. Myslíte, že to u nás neplatí? Že existují dostupné byty pro mladé lidi či seniory? Že se neblíží propad nafouknutých cen nemovitostí ve velkých městech, který okrade mladé lidi? Naši občané, pradědové, měli již od roku 1873 do roku 1948 možnost získat byt v neziskové bytové společnosti či družstvu. Komunistický režim, když pochopil, že nemůže dát zadarmo byty všem, vystavil téměř milion bytů družstevních. My jsme od roku 1989 neudělali nic. Osobně jsem mluvil se všemi premiéry, Klausem, Zemanem, Špidlou, Topolánkem, Nagyová mě k Nečasovi „nepropustila“, také se Sobotkou. S výjimkou Grossovy a později Paroubkovy vlády neudělal v této oblasti nikdo nic. To nechceme občanům pomoci? Jak dlouho ten stav budeme přehlížet?
4. Již několik let se skloňuje bydlení sociální. Naši politici se jezdili fotografovat do Mostu, Litvínova, Zlonic, Děčína….Vlády svojí nečinností, na kterou 27 let dík zahraničním vzorům a informacím upozorňujeme, dosáhly nerovného neúnosného vztahu většinové společnosti k Romskému etniku. Pobírání dávek a počet dětí je pro ně mnohdy více než kvalitní vzdělání a vlastní práce. Co to plodí ve společnosti je obecně známo. Můžeme za to také my, členové ČSSD, naši ministři, vedení strany. Vždyť jsme mnohokrát navrhovali různé alternativy řešení, naše paní ministryně nás za 4 roky ani jednou nepřijala, ministryně pro místní rozvoj, podle předsedy vlády výborná, zrušila sekci bytové politiky a my mlčíme zas.

     Nechci pokračovat ve výčtu naší katastrofální nečinnosti. Ať, vážení delegáti, zvolíte do funkcí kohokoliv, uložte jim jako jeden z hlavních úkolů okamžité řešení naznačených problémů. Razantně, i z opozice, nebo ve vládě. Zájemců o posty je zástup, ale lidí schopných něco změnit je pomálu. Pokud se strana nezmění, stane se pro občany zbytečnou. Mám ambice pracovat v bytové komisi, mám zpracované přinejmenším podrobné zásady řešení. Mohu oslovit zahraniční odborníky. OSN loni vyzvalo na 72. Valném shromáždění k podpoře družstev. Naše vláda? Neptejte se, odpověď znáte. Nic. Představitelé svazů, sdružení, měst a obcí byli a jsou ochotni spolupracovat. Chceme-li do vlády, žádejme Ministerstvo pro místní rozvoj. Nebo alespoň odborného náměstka, jehož post byl v roce 2014 zrušen! Během dvou let jsme schopni přinést změnu. Věřte, vím, co říkám, u potenciálních koaličních partnerů s tím na odpor nenarazíme.

     Píši v naději, stejně jako na minulém sjezdu, na předchozích jsem byl po mnoho let osobně, i tam jsem o bydlení mluvil. Pořád chci ještě věřit, že jsme strana pro lidi, která se jen zahleděla do sebe. Ale ta naděje je, pro ČSSD, poslední. Když tyto kroky neuděláme my, rychle a razantně, udělají je jiní, jen mám obavy, že zase v nějakém neobvyklém experimentu, jako MPSV pod naším vedením v minulém období.

    Přeji Vám plodné jednání a doufám, že se k Vám má výzva dostane. Že se najde delegát, který tuto výzvu zvedne a předloží. Vzletná hesla o budoucnosti zůstanou prázdná a směšná, pokud nemají konkrétní obsah. A ten Vám nabízím.

                                                                                      JUDr. Ivan Přikryl