Penzijní připojištění? Děkuji, až někdy jindy.

Každý z nás alespoň okrajově zaznamenal, že letos dochází ke změnám v rámci spoření na důchod – někteří tomu říkají reforma. A jelikož se budou od března měnit podmínky ve spoření, tak jsem se chtěl ve změnách zorientovat a ujasnit si, proč si vlastně lidé spoří na stáří a jak je u nás vše nastavené. Bohužel jsem došel k závěru, že si vlastní penzijní připojištění prozatím zruším. Pro spoustu lidí je to možná nepochopitelné a nejlepší ministr financí Evropy Kalousek by mě za to nejspíš klidně i zmlátil, ale zatím jsem onu navrhovanou reformu buď nepochopil, anebo jsem úplně mimo. Každopádně v současné ekonomické situaci a zejména v tomhle nestabilním postsocialismu (plného krádeží a vymýšlení nesmyslů) si raději pár let počkám, jak se celá situace v penzijní oblasti vyvine a jak bude nový systém fungovat.Už teď si povinně platíme na důchod každý měsíc – stačí se podívat každý měsíc na výplatní pásku, kolik za mě zaměstnavatel odvádí státu. Občas je mi z toho až nevolno. Ale v pořádku. Žije nás tu hodně, populace stárne, tak proč nebýt alespoň trochu solidární (mimochodem velice oblíbené slovo, které si levice přivlastnila, jako kdyby nikdo jiný nemohl být také solidární, a kterým se levičáci ohání snad při každé příležitosti). Pak tady máme možnost soukromého připojištění (třetí pilíř), kdy se nás stát snaží nalákat na spoření v soukromých fondech tím, že přispívá každému na jeho soukromý účet, kde je zákonem zaručené nezáporné zhodnocení (neklesne výnos pod nulu). Jako novinka se zavádí ještě druhý pilíř, kde už tato záruka nezáporného zhodnocení nebude a teoreticky můžou fondy víc riskovat a pokusit se logicky o vyšší výnos. Všechno tedy vypadá poměrně idylicky.

Bohužel už pánové Kalousci a jemu podobní nikde neříkají, že výše státního příspěvku ve třetím pilíři se od roku 2013 snižuje, resp. navyšuje minimální částka, kterou musíme každý měsíc vložit, abychom příspěvek dostali. Navíc ještě od března tohoto roku už si nebudeme moci libovolně vybrat, v kterém z fondů chceme ve třetím pilíři spořit, což si myslím, že demotivuje fondy ke zvýšení výnosů a logicky tyto výnosy půjdou dolů. Jaký je důvod, že si svobodně nemůžeme vybrat, kdy a kam převedeme svůj osobní účet? To je jasné omezování svobody, na což jsem osobně hodně vysazený. A to nemluvím o tom, že vlastně došlo k zásadní změně parametrů a podmínek systému, do kterého naskočili miliony lidí s vědomím, že je opravdu extrémně výhodný. A on i byl, avšak nyní ho Kalousek po letech mění, a ačkoliv výhodný stále (i když už o něco méně) je, tak kde máme záruku, že další změna nepovede opět ke snížení výhodnosti. Celkem dobře si dokážu představit, že se bude v nejbližší době opakovat ekonomická krize, že se neustále bude prohlubovat schodek důchodového systému atd. Pak zase přijde nějaký chytrák a bude měnit podmínky v náš neprospěch. A radši si ani nechci představit situaci, kdy se třeba dostane k moci levicová vláda (což je téměř jisté) a bude se snažit tuto reformu zrušit či ji výrazně měnit. A bylo by to i celkem logické, když si uvědomíme, že při schvalování poslední změny důchodového systému celou věc hnala ČSSD až k Ústavnímu soudu. Mladý a poměrně konzervativní člověk, který by si měl zhruba dalších 40 let spořit na důchod, musí cítit obrovskou nestabilitu českého prostředí a nejistotu v rozhodování naši reprezentace.

Při zamyšlení nad celkovou situací (politickou, společenskou i ekonomickou) v Česku (potažmo EU) mám upřímnou obavu z toho, jaký bude další vývoj v tak zásadních otázkách jako je např. důchodová nebo zdravotní reforma. Jiná situace by asi byla, kdyby panovala nějaká širší shoda (minimálně v podobě nejsilnější pravicové a nejsilnější levicové strany), nejlépe přijatá v rámci „velké“ koalice, což z politického hlediska asi není zrovna ideální řešení, nicméně v případě takto zásadních reforem to považuji za nezbytnost. Do té doby ze systému důchodového připojištění vystupuji a nevím, kdy se do něj odvážím znova nastoupit. Možná až zde bude přijato nějaké šířeji podporované řešení, které „zaručí“ (či se bude tvářit, že zaručí) stabilní prostředí tak, abych se nemusel bát, že se cokoliv zásadního bude měnit každé dva, pět či deset let.