Volby nám už dávno skončily a momentálně se rýsuje nová vláda na půdorysu ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Pokud dojdou tyto strany k úspěšné dohodě, tak nejsilnější opoziční stranou budou pravděpodobně komunisté, což je samo o sobě smutné. Stejně tak smutné (anebo spíš směšné?) bude sledovat několik pobíhajících populistů z Úsvitu, hřímajícího M.Kalouska a pokořenou ODS. Právě její pozice je ze všech stran nejvíce v ohrožení a (jak se již několikrát zmínilo) bude hrát v příštím roce o samotné přežití.
Budou se totiž konat troje volby a zejména ty komunální rozhodnou o dalším osudu ODS. Evropské volby jsou pro tuto stranu vždycky trochu problematické, jelikož její voliči jsou „proevropští“, což se o ODS zas až tolik tvrdit nedá. Ale i kdyby skončily evropské volby neúspěšně, tak se stále nic zásadního neděje. Pokud kandidáti ODS neuspějí v podzimních senátních volbách, nebude situace stále ještě nejtragičtější, jelikož se volí jen 1/3 senátorů a tak či tak ve zbývajících 2/3 pořád někdo zůstane. Ve stejnou dobu se ale konají i volby komunální, které však pro stranu mohou být osudové.
ODS se v současné krizi vždy utěšuje, že jde o stranu zakořeněnou zejména na komunální úrovni. Že její starostové, radní a zastupitelé jsou tím nejdůležitějším, co mají. A mají pravdu – ostatně každá strana dobře zastoupená na komunální úrovni má vyšší šanci na přežití v dobách celostátních krizí (viz KDU-ČSL v době nedávné nebo KSČM v době ranně porevoluční). ODS na komunální úrovni relativně úspěšně působí celou dobu svojí existence, v čemž má na pravici výhodu. Avšak dá se očekávat, že se bude chtít etablovat na této úrovni také nové hnutí ANO, stejně tak TOP09 potřebuje nezbytně uspět, aby se po případném odchodu K. Schwarzenberga měla o koho opřít a nerozpadla se.
Ze všech těchto pravicových/nelevicových stran, tedy TOP 09, ANO a KDU-ČSL, má ODS nejhorší výchozí podmínky – sněmovní debakl, ztracená všechna krajská zastupitelstva, předpokládaný neúspěch v evropských i senátních volbách a zejména dlouhodobá nedůvěryhodnost „značky“ a mnohých jejích lidí. Zkratka „ODS“ je skoro sprosté slovo, vnímání strany v očích obyvatel je nejhorší ze všech relevantních stran. I ta „zločinecká“ KSČM je momentálně pro většinu obyvatel mnohem důvěryhodnější. Nechci předbíhat událostem, avšak mám dojem, že ODS si na sněmu zvolí nové vedení (např. P. Fialu a B. Svobodu atd.) a bude se tvářit (a zejména věřit), že je vše vyřešeno a úspěch se dostaví sám. To by však byl tragický omyl, který se jasně projeví právě v komunálních volbách na podzim 2014, kdy se dají očekávat pro ODS další ztráty. Půjde jen o to, jak takové ztráty „minimalizovat“, jak nepřijít o všechno. A až potom bude mít strana třeba čas se zamyslet a přiznat si, že je třeba se pokusit o zásadní přeměnu strany na všech úrovních. Respektive jí ani nic jiného nezbyde, pokud si ovšem nevybere dobrovolnou sebevraždu a vzdá celou svoji existenci. Pak by ale možná lepší volbou bylo sloučení s nějakou jinou stranou.
Jsem si jist, že potencionální nový předseda ODS P. Fiala, ačkoliv svoji kandidaturu oficiálně nevyhlásil (a ani se mu nedivím, že se mu do toho úplně nechce), si je jako politolog plně vědom vážnosti situace a bude se snažit celou situaci řešit. Je však otázkou, jestli má tato situace vůbec řešení, jestli je vůbec objektivně proveditelné něco v ODS dokázat – jestli mechanismy fungování strany mu dovolí něco zásadně změnit. Těžko očekávat, že některé „mocenské struktury“ v ODS jen tak ustoupí a řeknou mu, tak v pořádku, udělejte s tím něco, máte volnou ruku, my odcházíme někam jinam a přejeme ODS hezkou budoucnost. Proč by to vlastně dělali? Minimálně do těch komunálních voleb těmto strukturám nic nehrozí, naopak jim situace vyhovuje. A až proběhnout komunální volby a ODS pohoří i v nich, odejdou někteří lidé z těchto „struktur“, tak teprve potom se potencionálně otevře prostor pro jakoukoliv hlubší změnu. Je však otázkou, co z té strany na konci příštího roku zbyde. Každopádně v té době si už nový předseda (ať už jím bude P. Fiala nebo kdokoliv jiný) ponese nálepku „neúspěšného předsedy“, protože bude mít za sebou neúspěšné evropské, senátní i komunální volby, a jeho pozice ve straně bude zásadně slabší než na začátku příštího roku. Proto by bylo možná lepší pro nového předsedu-spasitele si počkat až na situaci po komunálních volbách, tedy na dobu až po tom, co ODS klesne definitivně na úplné dno. Byl by to sice krok riskantní, ale vzhledem k vnitřní situaci v ODS jediný možný, tedy možný ve smyslu možnosti reformy, změny vnitřního fungování a vnitrostranických mechanismů. A hlavně by se dalo pracovat s dlouhodobější koncepcí (minimálně 3 roky do příštích sněmovních voleb), protože necelý tři-čtvrtě rok (od kongresu v lednu do podzimních komunálních voleb) je pro jakoukoliv zásadní vnitřní „reformu“ velmi krátká doba a je téměř nemožné splnit si „sen o nové, reformované ODS“. Téměř každá fungující demokracie totiž potřebuje alespoň jednu velkou pravicovou stranu – jestli to bude ODS nebo někdo jiný, záleží nyní jen na této straně samotné.
