Všichni víme, jaké byly předvolební předpoklady a průzkumy a všichni už víme, jak volby nakonec dopadly. Návrat KDU-ČSL do sněmovny je realitou, debakl ODS žádným překvapením, posílení komunisté a Okamurovi a Babišovi populisté nám jistě připraví mnoho politické „zábavy“.
ČSSD byla jasným favoritem voleb, které skutečně vyhrála. Vítezství je to, bohužel pro ně, tak trochu Pyrrhovo (nebo Paroubkovo?). Těžko to lze nazvat jinak, jestliže strana po 7 letech v opozici a po tak obrovských skandálech pravice, získá jenom 20,5% a nemůže složit levicovou vládu. Je to signál, že ČSSD může skončit v nejbližší době jako ODS, tedy v jednom pytli se stranami porevolučního establishmentu? Nebo je to signál, že si voliči ČSSD nepřejí spolupráci s KSČM? Anebo je za tím něco jiného?
Ať už je odpověď jakákoliv, tak jedno je čím dál jasnější – předseda Sobotka si může odpočítávat poslední dny ve své funkci, jelikož on nemá funkční vládu šanci sestavit. Má prezidentského nepřítele na Hradě i ve vlastní straně v podobě 1. místopředsedy, podobně A. Babiš, jakožto zkušený byznysman a politicky nezkušený populista, bude určitě pořádný oříšek. Spojenectví našel B. Sobotka u KSČM, kam se hned po volbách jel ujistit, že s komunisty může počítat, což je v současném rozpoložení sil málo a znamená zásadní problém ve vztahu ke KDU-ČSL. Spojenectví s ODS či TOP 09 se B. Sobotka dobrovolně už několikrát zřekl. Velkou neznámou je T. Okamura, který se ale sám distancuje od všech. Pro Sobotku by tak bylo jediným východiskem sestavení funkční vlády, jakákoliv jiná možnost pro něj znamená konec ve vedení ČSSD, potažmo ve vrcholné politice.
Ať už převezme vedení ČSSD kdokoliv, jedno je jisté – sociální demokracii čeká těžké období, úpadek, minimálně v době, kdy bude potenciálně nucena nést vládní odpovědnost (či odpovědnost za nepřevzetí vládní odpovědnosti) a odrážet rozvracečské ambice z Hradu.
