Teď už máme, co jsme chtěli. Chtěli?

Když se pan Klaus demonstrativně drápal u příležitosti vstupu do EU na horu Blaník a tím demonstroval svůj žal nad ztrátou české samostatnosti, jistě mu uniklo, že to byl právě on spolu s dalšími,

kteří uvěřili neoliberální pavědě a zprivatizovali vše, co se dalo. Kdyby zalistoval jen trochu v dějinách, musel by zjistit, že již v době osvícenství panovalo všeobecné přesvědčení, že síla a samostatnost státu spočívá v jeho prosperující ekonomice spolu s akceptací obyvatelstva vůči státu a jeho vládě. Obojí zde existovalo, obojí se postupem času vytratilo. Dnes neexistuje ani hospodářsky silný stát, ani všeobecný souhlas s politicko- ekonomickou situací v zemi.
Lid ve střední i v západní Evropě sedl na lep propagandistickým tezím o globalizované ekonomice, svobodě a demokracii. Výsledkem jsou kapitálem vykradené státy, jejichž vlády jsou nuceny po politické stránce sledovat zájmy mezinárodně operujícího kapitálu. Na východě se založily instituce zkoumající zločiny komunismu, ale zcela se přehlížejí zločiny liberálních, globalizovaných ekonomik. To nejsou jen vykořisťovatelské metody v rozvojových zemích, to jsou i cílené válečné a propagandistické operace všude tam, kde vlády zemí praktikují nezávislou hospodářskou politiku v zájmu vlastních států. Na teror se odpovídá terorem.

Se ztrátou vlastního hospodářského potenciálu formou všeobecné privatizace státního majetku, které proběhlo v celé EU došlo ke ztrátě politické a tím hospodářské samostatnosti. Po druhé světové válce sice státy Evropy nabyly znovu samostatnosti, aby ji vzápětí ztratily na vítězné mocnosti Sovětského Svazu a USA. Ten první zanikl, zato ta druhá mocnost rozprostřela svoji hegemonii nyní až na Ukrajinu.

Dovršením tohoto historického procesu nastolit hospodářskou a politickou hegemonii v Evropě je snaha prosadit TTIP. Tato dohoda znamená ve svých důsledcích nejen ztrátu suverenity jednotlivých zemí EU, ale Evropské Unie jako celku. Problémem je skutečnost, že tento proces aktivně podporují všechny vlády. Na místo aby vlády kvalifikovanou hospodářskou politikou se s premeditací staraly o cílené posilování ekonomického potenciálu země, začaly se chovat po vzoru antických demokracií. Nastolili situaci, kdy si kapitálově silná elita potvrdí svou legitimitu volbou s cílem udržet a rozmnožit soukromé bohatství, popřípadě bohatství těch, kteří je hmotně podporují. Taková to vláda nemůže nikdy efektivně fungovat v zájmu celé společnosti.
Když ve starém Římě nastaly sociální nepokoje spojené se snahou reformovat politické praktiky, vyhlásil senát římské republiky sousedům válku pod záminkou válečného nebezpečí, nebo zvolil diktátora., což se rovnalo dnešnímu vyhlášení výjimečného stavu. Za těchto okolností se dal lid permanentně ovládat. Takový způsob vlády je pro vládnoucí elitu velmi účinný a pohodlný, neboť se jedná o pravidlo „Hanibal ante portas“ Je až do očí bijící skutečnost, že i dnes máme všudypřítomného nepřítele v podobě islamistů, nyní i zlého rusa. Takže platí pravidlo, že na nějakou demokracii a lidská práva se nemusíme ohlížet, situace je nebezpečná, takže musíme špiclovat kde koho. Rovněž je nutno bombardovat, ale prosím pěkně tak, aby zlý salafista nás mohl ohrožovat i nadále. Aby nebezpečí mělo opravdu reálnou podobu ve formě teroristických útoků, musíme pod záminkou svobody projevu provokovat islamisty.. Bez nepřítele nemůžeme přece existovat. Kde už nestačí americká NSA, tam si tato objedná stejné služby u poslušného německého vazala. Stejně jako tehdy, tak i dnes se dá na existenci nepřítele vynikajícím způsobem vydělat. Špicluje se totiži i v hospodářské oblasti. Zbrojení a válka byl odjakživa vynikající kšeft.

Jenže na konci těchto politických praktik je všeobecná dekadence, krutá vláda oligarchie spolu s celkovým společenským a sociálním úpadkem. Neklamným průvodním znakem jsou sociální a rasové nepokoje, jak je vidíme v zemi neomezených možností a nejen tam. Je zajímavé, že v tak zvaně rozvinutých zemích s liberální ekonomikou by to měl podle platných ekonomických teorií každý dotáhnout z umývače nádobí na milionáře, pokud ale bude tento náležitě pilný. Zde se očividně teorie značně rozchází s praxí. Že by byly na vině myčky nádobí?

Dnes údajně platí po zkušenostech z listopadového převratu všeobecný názor, že na místo zvonění klíči se mělo tyto ponechat raději v kapse. Někteří dokonce tvrdí, že to byl gigantický podvod. Byl to jednoduše omyl. Ale omyly lze napravit. Bude nutno využít občanských práv, zejména práva se sdružovat a podporovat, popřípadě založit stranu, která si bude věrohodně klást za cíl kapitálově posílit státní sektor jak ve službách tak i v oblasti produktivních investic. Kdo si myslí že je tento požadavek komunistická propaganda, tak se radikálně mýlí. Stačí si přečíst pojednání o nostrifikaci kapitálu v rámci založení první republiky. V rámci tohoto procesu se masivně zestátňovalo. V dnešní době neexistuje jediný stát, který na sebe tak říkajíc drží, aby neměl vlastní státní investiční fond. Konec konců jak může veškerá moc v demokratickém státě pocházet z lidu, když tento kromě holých rukou a zadku nevlastní zhola nic?