Pražská kavárna, sluníčkáři a spol.

Ve Spolkové Republice Německo vznikla nová politická strana pod názvem AfD. Jejím hlavním tématem je ostré odmítnutí přílivu migrantů do spolkové republiky. 

Podle pravidla příklady táhnou vzniká podobná strana i v České republice pod názvem Alternativa pro Česko. Programové zaměření je stejné: nenávist k cizincům jiného vyznání, odmítání Evropské Unie až po referendum o výstupu z ní. Pročítá-li čtenář český internetový tisk, pak musí zjistit, že česká společnost je rozdělena na dva tábory. Ten jeden tvoří tzv. Pražská kavárna, ten druhý název nemá.
Podle úrovně chápání politické a ekonomické reality lze druhou stranu nazvat česká hospoda. Česká hospoda se vyznačuje nadáváním a odsuzováním snad všeho. Imigranti, vláda, pražská kavárna, hospodářský systém, v neposlední řadě EU, zkrátka všechno. Zatím co se pražská kavárna snaží o určitou míru humanity a tolerance, česká hospoda tyto pojmy obecně nezná. Proč dochází k masové migraci do EU je zcela očividně mimo obzor jejího chápání. Na místo toho, aby se diskutovalo o příčinách a spolu s tím o možnostech řešení, dští naše hospoda, její představitelé a samozvaní mluvčí nenávist, okořeněnou nacionalismem. Jestliže se muslimům vyčítá jiné náboženství spolu s fanatismem, nečiní naše hospoda nic jiného, jenže v opačném smyslu. Fakta, že do EU žene emigranty z jiných zemí válka, hlad a bída jejichž příčinou jsou neoliberální praktiky vedoucích průmyslových zemí, že žijeme sami na relativně vysoké životní úrovni na jejich úkor  je již mimo obzor chápání české hospody. Na místo toho, aby EU a ostatní vyspělé země produktivně investovaly v rozvojových zemích, aby konečně přestaly vézt žabomyší války v zemích, které nejsou ochotny nechat si zničit vlastní hospodářství otevřením domácích trhů mezinárodnímu kapitálu, stavíme kolem EU plot pod heslem „hranica neje korzom“. To, že se vlastně zavíráme do jakéhosi „oploceného tábora“ vyvolených už nikoho nenapadá. Chce-li naše hospoda svobodu a suverenitu pro sebe, musí ji přiznat i jiným a nežít na jejich úkor. To znamená posilovat hospodářství a sociální úroveň jiných a jednat s nimi s respektem na stejné úrovni.
Podívejme se na další téma jejich nadávání a to jest EU. Prý chceme být suverénní, EU nám do ničeho mluvit nebude, rozhodovat budeme sami o sobě, dbajíce vlastního prospěchu. EU, jestli vůbec, musí být volným konglomerátem států, dbajících o vlastní prospěch. To prý je základem svobody a státní svrchovanosti. Čili státní egoismus pur: do naší české hospody nám nikdo mluvit nebude. Jenže co je dobré a výhodné pro jednoho, není ani zdaleka výhodné pro druhého. Možnost vzájemného vydírání a z toho plynoucích tahanic a nenávisti už tito lidé neberou v úvahu. Jak může taková EU úspěšně existovat, sevřená mezi stejnými jednolitými, akce schopnými,egoistickými režimy, dokonale vyzbrojenými, jako jsou USA, Rusko, nyní i Čína? Jakou svobodu v rozhodování vlády může mít Česká Republika, jejíchž počet obyvatel nedosahuje ani počtu obyvatel spolkového státu Nordrhein-Westfalen? Jakou svobodu může mít stát v rozvrácené EU, jehož hospodářství spočívá na mezinárodně operujícím kapitálu v poměrech globálního liberalismu? Vždyť českému vlastenci nyní nepatří zhola nic. Síla a tudíž suverenita se odvíjí ze silného hospodářství spočívajícím na domácím, t.j unijním kapitálu, ten zde prakticky neexistuje. Jenže žádné návrhy řešení, pouze nenávistná s nacionálním akcentem podbarvená propaganda.
Závěr.
Pražská kavárna se zabývá tolerancí a humanismem, česká hospoda jen primitivně nadává a utápí se v nacionalismu. Oběma chybí snaha po řešení. Protože s humanismem a tolerancí je spojen i humanismus sociální, lze v pražské kavárně snad jednoho dne najít i tyto snahy, pokud se dokáže vymanit z atlantického vlivu. To od české hospody nelze ani v náznaku očekávat, neboť tato nemá v sobě ani náznak politicko-hospodářské kreativity. Nadáváním se nic nespraví.