Ze zápisníku pacienta aneb ve vztahu státu versus zdravotnictví je cosi shnilého

Dnes se zaměřím na neustále lajdácky léčenou ránu jménem zdravotnictví. V roli lékaře, jakéhosi Dr. Cvacha, stát.

Část první - lékař nebo chudý příbuzný? 

Ano, bohužel je to tak. Vzpomínám si na nedávno na ČT 1 vysílaný seriál z prostředí policie. Ondřej Vetchý tam svému kolegovi Filipu Blažkovi na jeho poznámku o výši své mzdy říká, jak potkal kdesi na jednom pražském sídlišti kolegu, který si přivydělával roznášením letáků do schránek. Vtip? Ne, Bohužel drsná realita všedního dne. A příklad? Před také nedávnem jsem strávil  několik hodin na urgentu jedné velké pražské nemocnice. A sympatický lékař, který rozdával dobrou náladu a později mě propouštěl, volal na jednu z klinik stejné nemocnice, jestli by pro něj neměli nějakou službu, že chce s manželkou jet na dovolenou. Bez komentáře.

Část druhá - lékař nebo byrokrat?

Ještě mám v živé paměti, když mě přijímali na operaci v další velké nemocnici. Špičková klinika, špičkoví lékaři. Lékař, který mě přijímal, mi s trpkostí v hlase říká, že díky všem formulářům, které musí vyplnit, si už dlouho dává otázku, zda je ještě lékař nebo už byrokrat. Tentokrát mohu srovnávat. Vím, co "musí" můj kamarád na špičkové klinice v zahraničí a na co má lidi.

Část třetí - budu celou mzdu dávat jednou za léky?

Už mě opravdu nebaví do nekonečna poslouchat ta slova "odstávka v distribuci". Ať už konečně úředníci ministerstva konečně přiznají svojí neschopnost a kolik to bude stát, Dal bych jim to k úhradě!!

Cosi shnilého je v zemi naší...