Tak mě to zase potkalo. 14 dní v nemocnici. Tentokrát to uteklo a péče opravdu na úrovni. Nicméně o tom psát zatím nechci. Dnes tedy na téma posádek sanitních vozů a jejich "úroveň". I s malým návratem do nedávné historie.
Je to bratru 5 let zpátky, co jsem byl týden co týden nucen sanitkou odvezen i pak přivezen po operaci kolena navštívit pana doktora, který zákrok provedl, za účelem kontroly a nakonec i odstranění stehů.
Pokaždé jiná posádka. Vše probíhalo jak má, jen dvě posádky se ale něčím lišily od těch ostatních. Ta první řidičem. Když ho spatřila moje máma, toho mladíka s tetováním a jinými "ozdobami", zhrozila se. Ale zdání klame. Velice ochotný a vstřícný člověk se z něj vyklubal. A měl jsem letos možnost si ověřit, že se nezměnil. A ta druhá? Naprostý opak. Arogance a zřejmě čekáni na "všimné". Cokoliv udělat byl velký problém. A vypadal tak slušně...
Před dvěma týdny přijela si pro mě v sobotu dopoledne "posádka". Sanitní vůz v ne příliš vábném stavu, řidič odmítl jakoukoliv věc kromě dokladů si vzít sebou. Když jsem jim odpověděl, kde mám svého odborného lékaře, bylo mi sděleno "Tam nepojedeme". A když jsem měl možnost si přečíst jejich "zápis" o zásahu, nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo je rovnou žalovat. Snůška výmyslů a nepravd.
Dejte si pozor...!
