V lítém předvolebním boji před prvním vítězstvím hnutí ANO, kde se dosud díky vágnímu označení hnutí, jak se zdá, nikdo nikomu za nic nezodpovídá, mi Andrej Babiš odpověděl, že zná knihu L. Mňačka "Ako chutí moc", a moc dobře.
Omyl, nezná jí a ani jí nečetl! Jinak by si až do těchto chvil, a jak se zdá i díky svým zdatným bývalých proklamovaných protihráčů a do budoucna možná dokonce i "tichých" spoluhráčů na politické šachovnici naší vlasti nemohl dovolit tu arogantní povýšeneckou hru o mocichtivých pandemicky chorobných politicích a jejich bezbranných rukojmí, nás voličů.
Je to ostudná hra plná lichvy, podrazů, urážek, podlézání, rektálního turismu a jiných úchylek a nechutností. Ožralí arogancí sobě vlastní si z voličů dělají, odpusťte mi to příliš mírné slovo, srandičky a šoufky. A zdatně jim v tom sekunduje i zdravý chorobný soudruh prezident, který se opíjí už ne Becherovkou, ale nějakou hodně lacinou čínskou pálenkou, ke které si musíte od dovozce Tvrdíka koupit rovnou i slepeckou hůl.
Měli jsme možná v éře světlejších myšlenkových chvil rozjímání Miloše Zemana nechat hlavu této země dále pokračovat v nápadu na přechod na většinový politický systém, co se vlády týče, podle léty prověřeného a osvědčeného britského modelu a i o zeštíhlení prezidentských pravomocí.
Jenže chtějte po někom s tak silnou kocovinou po moci podruhé ve své politické kariéře myslet na omezení pravomocí sebe sama!
Jen jsem přesvědčen, že si naše vlast, která vychovala takové velikány, k stému výročí svého vzniku, takové opilce mocí nezaslouží! Bohužel, každý na tom neseme, svůj, byť maličký, díl viny.
