Nevím, jestli pan Miloš Forman sdílí pořád ještě optimismus sobě vlastní v tom smyslu, že Češí si prožijí, stejně jako třeba Francouzi, nutné zlo kolem nových médií, jako je Blue-ray nebo prostě DVD, skončí s leností a začnou chodit zase do kina. Stejně tak na koncerty a do divadla.
Asi nejlepší stav v ohledu s návratem ke klasickým kulturním hodnotám jsou koncerty, ať už jakékoliv hudby. Cp se týče různých festivalů všech možných žánrů "neklasické" hudby, od folku po metal, už dávno se vyrovnáme celé Evropě a v lecčems ji i předčíme. Kvalitou učinkujících interpretů určitě. Stejně tak je tomu už i v hudbě klasické. Česká filharmonie s novým managementem i uměleckým vedením to vzala za veskrze jedině správný konec a širokou škállou svých koncertů v tom klasickém schématu učinila velmi chvályhodný krok, který snese tvrdé měřítko kritiky a obdiv posluchačů z mnoha věkových skupin. I Pražské jaro a Prague Proms jsou akce, které stojí za velikou pozornost naší veřejnosti.Co se týče hudebního divadla, tedy opery, měla by se soeciálně Praha jako město Mozartovo podívat tak trochu do zrcadla.
Vynechám pro tentokrát divadlo činoherní. tam snese tvrdé měřítko bohužel jen několik málo kamenných scén ve městech jako Praha nebo Brno a málo dalších. Už se asi všichni tak trochu těší, čím nás letos v létě překvapí tak klasický program, jako jsou putovní Shakespearovské slavnosti.
A kino? Kam mám vzít svojí partnerku, když pod představou kina si mladá generace představuje návštěvu nějakého zámořského počítačového blábolu a braku v předem vybraném multiplexu, samozřejmě vybaveni k posílení nervů během promítání lahví s colou a kelmíkem s poccornem. Díky brakům, které se neustále dovážejí, ako kdyby ve světě nic niného snad ani netočili, a na prstech jedné ruky se dá spočítat, kolik kvalitních filmů se vůbec za celý rok v kinech v běžné distribuci objeví, se mnoha lidem do kina nechce a případní zájemci o malá kliubová kina i na menších městech mají pádný argument, že si na sebe vydělají.
Půjdeme raději na kvalitní koncert, protože se mi v rozlité a nalepené kole šlapat nechce, stejně jako než ai sednu na sedadlo odhrnout nános vysypané polystyrénové kukuřice.
