Asi si mnozí z vás po přečteni názvu mého článku ťukají na čelo a myslí si něco hodně peprného či nevyslovitelného o mém duševním zdrav jako následku dlouhodobého vlivu státního podniku Česká pošta.
Nicméně jsem přesvědčen, že po delším zkoumání jednání této státní trafiky zvláště v poslední době v naší krásné a duševně i fyzicky ještě čilé zemi najde se nejeden jedinec, ke stejnému výsledku jako moje maličkost. Totiž k údaji o počtu pologramotných nebo ještě v horším případě zcela negramotných šěpracovníků!
ne a zase ne, opravdu jsem se nepomátl ani dočasně, ani nastálo, na smyslech. Jak jinak je potom možné,, že po avízu o doručované zásilce, která neomylně a přesně přistane v mé schránce poštovní ne na rohu, mé ulice, ale té elektronické, a já po zralém uvážení a zvláště v případech, když obsah zásilky je určen někomu jinému, než jsem já, vyplním opět přesně v aplikaci k tomu speciálně Českou poštou určené udám, že požaduji, aby byla zásilka uložena rovnou na poště před předchozího pokusu o doručování a po jak dlouhou dobu požaduji mít zde zásilku uloženou, tak i potom mi v den doručování takto pologramotný či negramotný pracovník České pošty položí do sluchátka ten kouzelný dotaz, zda jsem doma, protože mi v nejbližších minutách bude doručovat zásilku.
