Kdysi, v naprostých začátcích mého blogování byl jeden můj příspěvek "vyhozen" poté, co administrátoři uvážili, že některé mé výroky o romech by mohly být vykládány jako rasisitické. Dal jsem si tu práci a nechal přečíst příspěvek jak profesionály, tak i své kolegy a přátele. Nicméně ty, kteří mají daleko mi pochlebovat. Všichni bez výhrady v mém příspěvku žádná skrytá rasisma, nebo jak bych to nazval, nenašli. Ano, neustále jsme nabádání k toleranci a zase k toleranci a zase pro změnu k toleranci. Ze všech stran. Zvláště k našim romským spoluobčanům.
Prosím, nic proti tomu, neustále se ve svém životě učím toleranci. Pak tu toleranci vyžaduji ale také z druhé strany. Toleranci třeba k postiženým lidem. Je to zvláštní, ale zažil jsem během své pracovní neschopnosti kvůli úrazu páteře právě k intoleranci ze strany romů. Ano, nejsou všichni stejní, ale já jako naschvál jsem vždy narazil na ně. Zatímco ostatní žádali cigaretu, něco k jídlu nebo maximálně pár drobných, jeden romský spoluobčan chtěl rovnou 500, protože on chce žít jako my a mít se jako my. A druhý chtěl nejprve 50 a potom částku neustále zvyšoval, protože si potřeboval zatelefonoval.
Hezké, že? Přímo skvělé. Nesouhlasím na tomto místě s jedním z kolegů, který napsal, že romové a homosexuálové jsou dvě nedotknutelné menšiny. Kéž by! Už to jsou jen romové, protože homosexuálové jsou neustále na tapetě. Na romy se prostě nesmí sáhnout. Podle pana bývalého prezidenta Václava Havla dokonce musíme odpustit romům i drobné krádeže, protože je jim to jednoduše vlastní. Hm, zase skvělé.
Ano, učme se toleranci, ale vyžadujme toto i z druhé strany. Protože teď romští akticisté mají výhrady proti dílu Josefa Lady jako takového a nevím, nevím, a ani si nedokážu představit, kam to zajde, pokud budeme tolerovat romské spoluobčany až za rozumné hranice. A místo Josefa Lady nechť romští aktivisté zapřou své síly jinou stranou. Třeba osvětou mezi svými spoluoobčany, respektive jejich dětmi, o nutnosti školní docházky.
