Prodávajícím s úctou a úsměvem

   Aneb když si do obchodu jdu pro pohlazení na duši a nebo také, chcete-li, pro náplast na bolavé srdce, špatnou náladu, jednoduše si tam třeba jdete jen v uvozovkách pro teplé lidské slovo. Ač snad netrpím shopkoholismem, chodím tam rád.

Včera jsem ne  musel, nicméně chtěl. Znám se s paní ředitelkou, budeme jí tak říkat, slovo manager nechť si říkají jinde, v jiných zemích. Tu návštěvu jsem nějaký den odkládal a už jsem z toho měl, jak se lidově říká pupeny. 

V dopoledních hodinách jsem dorazil. Slečna Markéta se mi věnovala s ochotou a péčí celému týmu této prodejny jednoho významného producenta sportovních potřeb a já si připadal jak někde nevím kde. Kde o vás pečují způsobem, že vy si diktujete a oni nosí, až je vám to více než trapné. Milý úsměv, upřímný a krásné oči. I stočila se debata na psaní blogů. Moje ješitnost dostala na frak, až se za ní prášilo. No nic, nechtěl jsem zdržovat, nechal jsem vzkaz paní ředitelce, která je nyní mimo republiku, a odešel nejen spokojený a šťastný, že jsem pořídil, nicméně jsem měl ještě takový neodbytný hezky hřejivý pocit u srdce.

Kráčím, či spíše se snažím kráčet směr centrum Prahy, přemýšlím o tom, co budu psát, a najednou, chudinka celá udýchaná, slečna Markéta vedle mě, že jsem si nechal u nich v obchodě kšiltovku. To bych tomu dal. Ale zase mám o důvod víc se tam co nejdříve vrátit pro dobrou náladu, kterou tu všichni rozdávají po tunách a pro nejméně hektolitr úsměvů.

Díky za hezké nakupování!!!!!