Kdo by si před více jak třiceti lety při sledování skvělého francouzského politického thrilleru režiséra André Cayatta pod názvem „Není kouře bez ohně“ pomyslel, ve kterém jsou ukázány a kritizovány, že něco podobného jednou uvidíme i na našich ulicích, v našich městech. Jenže ještě možná v horším hávu, ve smyslu
Někdo se mi politicky nelíbí, tak si to vylepím na billboardu nebo facebooku, ne otevřeně vyříkám!
Kdo tyto někdy až primitivní protikampaně zaplatil, to je věc jiná, jsou to jeho peníze a firma plní to, co si zákazník objednal. Nicméně, fungujcí stát, tak také fungující státní správu s účelnější a relevantnější legislativou ve prospěch občana jako voliče, občana jako daňového poplatníka, z jehož daní je státní správa financována, občana, který se sice chce cítit silný, nicméně zeslabuje svým přístupem k volbám sám sebe. Je třeba konečně využít volební kampaně ke smysluplné výzvě voliče přesvědčit k účasti na volbách a tím i jejich přispění na odpovědnosti za tuto krásnou zem.
Zpátky k fungující státní správě. Ono se to hezky říká, jak nám někdo., vlastně u nás téměř každý, předkládá onen fungující stát, jen ale zatím nikde neříká, co všechno je potřeba legislativně udělat, nebo to možná neříká dostatečně hlasitě. Je to určitě tvrdší, ale přesnější pohled na stav věcí veřejných, že se v naší zemi musí změnit téměř všechno než jen holá věta ve smyslu, že se hroutí stát.. Co takhle napsat „Fungující státní správa a prosazení legislativních změn napříč stranám“.
Tak tedy „Fungující státní správa a relevantní legislativní normy a vyhlášky napříč stranám, nicméně s ohledem na práva a zájmy občana této země.“ To je to pověstné A. A to B, které se tolik zapomíná, jako kdyby nemělo existovat, nebo by jej občan neměl nikdy slyšet a je určeno, byť i nevyřčené, jen uším politikovým?
Tím jsme se dostali ke kýženému B a k zákonným normám a jejich lépe řečeno neexistenci. A jedním dechem nutno připomenout, jak důležitá bude práce legislativní rady státu, která je podřízená přímé kontrole premiéra i hlavy státu. Práce, nikoliv dlouhodobé nečinnosti nebo ještě hůře hledání much na příslušném vysokém státním úředníkovi v rouše legislativním díky jeho stranické příslušnosti a ne vůli a ochotě k legislativní smysluplné činnosti. Nicméně, proč by jakýmsi externím dohlížitelem a rádcem či také skutečným poradcem nemohl působit v této radě někdo z odborníků na ústavní a státní právo? I z „živé“ praxe, i případně z některé z právnických fakult.
A vlastní zákonné normy?
- Zákon o odvolatelnosti poslance a senátora, zejména v případě, kdy se poslanec rozhodne, ať už z jakýchkoliv důvodů opustit klub strany, na jejíž kandidátce byl zvolen, a aniž opustí parlamentní lavice, stane se poslancem či senátorem za jinou politickou stranu bez ohledu na skutečnost, zda tato strana prošla sítem voleb nebo ne.
- Zákon o státní službě, statutu a právu a povinnostech státního úředníka, právo na přiznání důchodu, kodex chování a reprezentace.
- Vysokoškolský zákon, který kromě jiného bude řešit účinnější kontrolu státu, ne však šikanu, nad udělováním certifikace novým subjektům na trhu vzdělávání. Aby kvantita nebyla na úkor kvality. A v neposlední řadě je potřeba upravit pravidla pro habilitace nových vysokoškolských pedagogů a jejich pozdější jmenování.
- Zákonné normy nejen o státním rozpočtu a specifikace statutu rozpočtové nouze, ale v tomto ohledu i specifikovat statut legislativní respektive sociální nouze v případě nepřijetí relevantních zákonných norem respektive kolapsu státu při výplatě sociálních dávek.
Toto je pouze nástin některých legislativních norem, nejsem odborník v legislativě. Zákonné normy chybí i ve zdravotnictví, kultuře, a i jiných oblastí státní správy.
